Integrace chycená za špatný konec

Mí synové ("většinoví" co do intelektu, barvy pleti, zdravotního stavu) chodí do integrované MŠ a starší i do integrované ZŠ. Mám pocit, že hlavně na ZŠ paní ředitelka chytila integraci za špatný konec. Integrování jsou jak žáci tělesně postižení (kde asistent plně vykompenzuje handicap a žák dosáhne rovnocenného vzdělání jako zdraví spolužáci-což je podle mě smyslem integrace), tak i děti mentálně postižené, např. s Downovým syndomem - a to je věc, kde pochybuji o smyslu. Takové dítě sice má svého asistenta, ale s ostatními nekomunikuje, s výukou nedokáže držet krok, nenaučí se ani číst, do kolektivu se přes veškerou snahu nezapojí. Je otázkou, zda by nedosáhlo větších pokroků ve specializovaném zařízení, a to i z hlediska jeho psychiky, kde by mezi dětmi se stejně nastavenou startovní čárou mohlo zažívat skutečné úspěchy, zatímco na běžné ZŠ bude vždy ten "speciální" ze zvláštním hodnocením a zvláštními pravidly. Kontakt se zdravou populací a "normálním" světem přece mohou zajistit zájmové útvary (keramické dílny, hudební kroužky...) Na druhou stranu zůstávají v ZŠ zcela bez podpory děti, které by byly vzdělání schopny, "jen" na ně doma nemají čas, něco se u nich zanedbalo, nikdo s nimi nezašel do PPP a neodhalil poruchy učení...paní učitelka to nespasí, má tam dalších 20 dětí a osovy, které ji nutí cválat dál. Takovéto děti (kterých je určitě několik v každé třídě!!!) si podle mě zaslouží asistenta, neboť s pomocí mohou svůj handicap překonat a dosáhnout plnohodnotného vzdělání. Proto podle mě patří asistent do KAŽDÉ třídy prvního stupně, právě na včasnou pomoc "normálním" zaostávajícím dětem (třeba vůbec ne z důvodu nižší inteligence!), neboť potíže se nabalují a "nůžky" se rychle rozevírají. Můj syn je jedničkář, ale troufám si tvrdit, že je to do velké míry i tím, že se mu mohu po škole věnovat-hlavně první dva roky, teď ve čtvrté třídě už je dost samostatný, ale i tak s ním několikrát týdně něco opakuji, dovysvětluji apod. Mám pocit, že škola (osnovy) jsou tak i nastavené, že se počítá s domácí přípravou, což není šťastné, protože všechny děti pro to doma nemají podmínky či podporu. Vůbec nemám přehled o tom, z čeho se platí asistenti, jaká jsou pravidla určování, kdo má "nárok" na asistenta a kdo ne, zda lze např. k tomuto využít družinářky (pracující na zkrácený úvazek a dopoledne nevyužité?)- píšu jen laický pohled matky dětí, které mají mezi kamarády tělesně i mentálně postižené s asistenty, i "normální" děti bez asistentů, kterým to ale "nejde" a školu nezvládají a trvalé neúspěchy je podle mě celoživotně poznamenají.