Jak je to u nás

Učím v první třídě.Letos mám 19 žáčků(na škole však máme některé roky i 30 dětí ve třídě).Jedno dítě nechodilo do školky a bylo otcem týráno(nyní žije jen s matkou,která pije),od dalšího dítěte matka odešla v jeho dvou letech(jeho chování se velmi podobá tomu,které autorka popsala v článku a bylo pár let v kojen.ústavu),na další jsou kladeny obrovské nároky,ale lásku rodičů tam nevidím(jsou od rána do večera v práci a dítě z družiny vyzvedává sestřenice,která ho pak odvádí na různé kroužky)a tak bych mohla pokračovat.
Někdy si říkám,proč tito rodiče mají děti,když jsou pro ně vlastně přítěží?A tyto děti už od školky musí navštěvovat psychologa.
Nestěžuju si,jen ta práce je opravdu velmi náročná(psychicky i fyzicky).Moc by mi pomohl alespoň jeden asistent do třídy.Někdy mám pocit,že se věnuji více těm "problematickým" na úkor těm "normálním".
Dnes jsem doma,protože máme jarní prázdniny a chtěla jsem být se svými dvěma dcerami.Mám sice dost práce(většina rodičů si stále myslí,že když mají děti prázdniny,tak se učitelé kopou do zadku,ale tak tomu opravdu není),ale naštěstí si administrativu mohu udělat,až půjdou holky večer spát.
Takže,kromě toho,že jsem zastáncem spec.vzdělávání pro děti,kterým to jednoznačně pomůže,tak i apeluji na rodiče,aby se svým dětem více věnovali,hráli si s nimi,četli jim(nevěřili byste,ale málokterý rodič dětem čte,raději jim pustí něco v televizi)...
Píšu to v rychlosti,protože čas strávený s mými dětmi je mi milejší,než tady vysedávat u počítače.