svůj k svému

Na téma kdo patří či nepatří do zvláštní školy bych také já mohla napsat sáhodlouhý román.
Naše dítě se chová "normálně" , ale výukově naprosto nedostačuje a není to o tom, že byhom se s ním neučili , nedoučovali ho a podobně. Jde o to, že prostě "komu není z hůry dáno v apatyce nekoupí". Má těžké poruchy dys snad všechny na co si jen lze vzpomenout. Syn chodil do běžné školy, kde byl snížený počet žáků a přesto na něj nebyl čas, tedy se během 1. třídy nenaučil ani to co by se snad mohl býval v té zvláštní škole naučit. U úkolů a pod byl neskutečný bengál, začal mít problémy s nervama atd... přechod do zvláštní školy byl pro všechny vysvobození. Chodí tam již několik let, a co se týče učení je asi v rámci svých limitů v normě, co se týče chování, tak tam je tedy zásadní problém v tom, že do naší zvláštní školy chodí i děti, které by tam být neměly... a nejsou to jen děti jiných etnik, jsou to prostě děti , které jsou výchovně nezvládnutelné a tudíž ostatní děti, které jsou výchovně relativně v pohodě , ale učení stojí tak chytají od těchto dětí všelijaké věci . To je jediná věc , kterou bych zvláštní škole vytkla...míchání dětí výukově mimo s těmi , které jsou výukově normální, ale zlobí. Není mi jasné jak se takové děti vůbec do zvl. školy dostanou. Pak to samozřejmě nese problémy. To co nosí kluk ze školy to je síla.
-
Původně před lety jsme mysleli , že ho budeme integrovat mezi běžné děti do klasické školy, ale dostali jsme lekci v podobě spolužačky naší "normální" dcery. Chodí s nimi spolužačka, která má zhruba problémy našeho syna, je integrovaná a nepřináší to prospěch nikomu. Až se divím mámě této slečny, že nechce aby holka zažila také úspěch a nebyla neustále odstrkovaná. Slečna špatně nese, že si jí děti nevšímají, že si z ní dělají legraci. Ostatní děti zase špatně nesou , že slečna je zvýhodňována " jak to , že ona dostane jedničku, když na to nemá a já dostanu trojku a mám to proti ní nádherný apod." slečna neustále žaluje a pod. Přináší to jen samé problémy a pocity ukřivděnosti na obou starnách. POchybuji, že slečně se dostává maximální péče . Dcera chodí do školy, kde je maximální péče věnovaná vztahům mezi dětmi, mají tam psychologa a přesto to tam nezvládají, dětem můžou horem dolem vysvětlovat , že se jedná o postiženého jedince a je potřeba na něj brát ohledy, všechno marno a vždycky to někde bouchne.
Co se mě týče, jsem zásadně proto ,aby se každá integrace mentálně slabších dětí dobře zvážila . Jestli přinese užitek a komu. Jestli to, že dítě bude v "normálním" kolektivu taženo dopředu vyrovná ty pocity neustálého neúspěchu a pocitu , že nestojí za nic a je úplně vzadu pro každého. Opravdu si neumím představit nebo právě , že umím, integraci více takových dětí do klasické základky a kdyby tam moje "normální" dítě chodilo tak bych se ptala jestli na něj a ostatní běžné děti je vůbec čas. A nebo naopak, v pozici mámy slabšího dítěte . Podle mě , tak jak jsme si to my jako rodina ověřili v praxi, svůj k svému. Slabší dítě v normálním kolektivu je věčný outsider , kdežto v kolektivu sobě rovných má svou hodnotu. Globálně zařadit děti ze zvláštek do normálních škol považuji za utopii a v praxi nesmysl , který by nepřinesl nic dobrého, spíš bych uvítala větší rozlišení škol, nebo tříd , podle problémů dětí.