Moje zkušenost ze soukromé školy

Učím na soukromé základní škole, na druhém stupni. Naše škola je úplně normální, pan ředitel jen chtěl některé věci dělat jinak. Dbáme na úzkou spolupráci s rodiči, počet dětí ve třídě je stanoven na max 15. Integrujeme ledasjaké děti, zatím jsoou hlavně na prvním stupni. Máme tam děti s autismem, s lehkou mentální retardací, samozřejmě děti s poruchami učení a chování. Velká část dětí u nás na druhém stupni pochází z rozvrácených rodin, žijí jen s jedním z rodičů, často s otcem a přišly k nám ze základních škol, kde měly problém s učením nebo chováním. Vzhlledem k nízkému počtu dětí ve třídě to docela zvládáme,na prvním stupni mají asi tři děti asistentku. Přesto si myslím, že i u nás jsou děti, kterým by se v praktické škole dostalo lepší péče. My můžeme v rámci třídy ty děti vzdělávat podle individuálního plánu výuky, podle učebnic pro speciální nebo praktické školy. Ale nemůžeme jim nabídnou širokou paletu pracovních činností, protože ony se budou muset živit rukama. Moje švagrová absolvovala zvláštní školu a vím, že měla množství pracovních činností od pletení po vaření a péči o dítě. Dítě má potom z čeho vybírat při výběru učiliště, protože ty práce vyzkoušelo. na to ale ani my nemáme peníze a pedagogy, ani odpovídající zázemí. Nevím jestli jsem napsala vše dost srozumitelně. Závěr je takový.
integrace ano, ALE pouze v malém počtu dětí a pokud možno s asistentkou. Dále podle individuality dítěte a finanční situace školy. Takže je jasné, že jen málokterá státní základní škola tohle může nabídnout.
Už dlouho mám v hlavě model: Všechny děti v běžné škole, na hlavní předměty (matematika, český jazyk) rozdělené podle schopností, některé budou mít chemii,, některé 5 hodin pracovních činností. No a cvičit, malovat, obědvat a tak mohou společně. Vše záleží hlavně na financích a na ochotě všech zúčastněných.