Ach jo

Další článek, který ukazuje omezenost české psychologické školy. Paní doktorka má pár zkušeností s praxe, tak to tak prostě je. Jenže nedojde jí, že k ní přijdou jen ti, co mají problém - a pak je třeba už jen najít, odkud ten problém pochází a něco se vždycky najde.
V ČR se nikdy nedělaly reprezentativní výzkumy toho, zda jesle skutečně škodí, případně jakým dětem, jaké jesle, jak velký rozsah docházky. V zemích, kde se tyto výzkumy dělaly, se ukázalo, že to zdaleka není tak, že jesle jsou paušálně špatně. Argumenty českých psychologů jsou nevědecké, nedostatečně podložené, intuitivní. Netvrdím že jsou nutně špatné (i když si myslám že jo), to vyžaduje delší diskusi, ale vadí mi, že jsou vydávány za jedinou pravdu a ještě k tomu za vědu. Vždyť ti lidé nepublikují, nedělají výzkum, neznají zahraniční poznatky!
A tenhle šlánek je opravdu velice manipulativní - zmínky o holokaustu (ano, první výzkumy deprivace se dělaly na dětech holokaustu, ale právě proto se to v zahraničí od 60. let přehodnocuje, protože se zjistilo, že (světe div se) docházka do jeslí doplněná o péči milujícího rodiče s tím nedá srovnávat.
A stavení zájmů rodičů (matek) do protikladu zájmů dítěte je velice špatně. Vždy´t se tu pořád omílá, že maka a dítě tvoří jednotku, tak proč musí jít jejich zájmy proti sobě? Výykumy se právě zjistilo, že největší průser pro vývoj dítěte je frustrovaná, nešťastná, neurotická matka. A když je matka v pohodě, rozumná docházka do instituce nemá na vývoj dítěte negativní vliv. Proč čeští psychologové nevěří matkám, že jsou schopny rozhodnout, co je nejlepší pro dítě, pro ně, pro jejich rodinu?