Re: mluvím sama za sebe

No, já nevím. Když byly nejstaršímu 3 roky, tak strašně prahnul po kolektivu a říkal, že se těší do školky, ale situace se rychle změnila. Už první den tam nechtěl jíst, po nátlaku jedl sám, spinkat nechtěl, až spaní s plyšáčkem zvládnul. Další dny se to stupňovalo, chtěl chodit do jiné školky a před dveřmi do třídy začal řev, svíjení, no nápor na nervy, ale já jsem vydržela, nepovolila.
Nyní je předškolní a do školky stejně říká, že chodí nerad, každé ráno scény: Proč musím jít do školky? Proč nemůžu být maminko s tebou doma?
Mladší dceru jsem dala až tento rok, bude jí 5 a chtěla jsem, aby chodili s bráchou alespoň jeden rok spolu, nezdá se mi, že by to pro něj bylo lepší. Ale každé dítě je opravdu jiné a svou 2 letou si v kolektivu opravdu ještě moc nedovedu představit.