Re: Takže jsem zrůda?

Naprosto souhlasím. Nutnost věnovat se dítěti na plný úvazek se v současné době přeceňuje. Každé dítě je jiné, i každá máma. Sama jsem si myslela, že budu chtít zůstat se synem doma do 3 let. Teď je mu 20 měsíců, velice dobře mluví a první, co mi ráno sdělí je, že chce "ven, za dětma". Se mnou se doma nudí, hlavně, když zrovna musím vařit, nebo se věnovat domácím pracem a tak vymýšlí lumpárny, které mě vytáčejí. A mně z toho pomalu hrabe a tak na něj někdy nereaguji zrovna přiměřeně. Říkám si, jestli by mu nebylo líp někde na pár hodin v jeslích nebo školce, kde by si hrál s ostatními i se mohl přiměřeně rozvíjet a například se i učit nějaký jazyk, když ten mateřský zvládá tak dobře. A já bych upřímně raději zase pár hodin dělala nějakou inteligentnější práci, nežli jen nákupy, vaření, praní a uklízení. Myslím, že takhle bychom byli oba spokojenější a lépe si potom užili společný čas. Asi to tak začnu pomalu směřovat. A co se týče pobytu v jeslích - sama jsem do nich chodila od 11 měsíců a necítím se nijak poškozená, ani traumatizovaná. A všem, kdo tu tak plameně odsuzují ať to či ono rozhodnutí druhých bych doporučila, aby si daly dobrý pozor. Život by je totiž mohl chtít vyzkoušet a dostat přesně do situace těch, které teď tak odsuzují.