Vše by se mělo řídit podle dítěte

Vše by se mělo řídit výhradně podle dítěte. Jsou děti, které už ve dvou letech školku snesou, těší se do ní a nechtějí z ní jít domů. Jsou děti, které by tam nedostal ani heverem. A toto by mělo být tím hlavním kritériem pro všechny. Pokud to dítko zvládne, do školky jít může. Rozhodnout by měl výhradně rodič.

Taky by nemělo jít o jesle, ale o tzv. jeslovou třídu. Ty bývaly i dříve a chodily do nich děti, které byly velké na jesle, ale malé na školku. Dětem bylo více než dva roky a méně než tři.

Pro škarohlídy podotýkám, že třeba já jsem měla dítě, pro které byla školka vysvobozením. Prostě chtělo být s dětmi a kdykoli mohlo, utíkalo za nimi. Navíc školka si chodila hrát na louku za naši zahradu. Takže dítko uteklo do školky a když se školka vracela, učitelka mi napřed vrátila dítko a pak odešla s dětmi do školky. V té době jsme neměli plot a já bych dítko musela přikovat, touha po společnosti dětí byla obrovská. Takže mazalo do školky ve 2,5 letech a nikdy jsem nelitovala ani já, ani dítko. Moji synovci na tom byli stejně, ze školky je nikdo nedostal ani heverem, učitelka je musela doslova vyhodit a zamknout s tím, že školka jde taky spinkat. Ve školce byly děti a víc hraček, než jsme mohli mít doma.
Pokud by ale dítko školku nesnášelo, byla bych s ním doma a s příjmem by se to nějak udělalo. Vždycky by mi šlo jen a pouze o zájem dítěte. Tohle rozhodnutí ale musí udělat výhradně rodiče, ani EU jim v tom nemá co nařizovat.