jsem na tom podobne

s chovanim svych deti. Za to ze zkousi sve moznosti, uci se svymi chybami, je ja nehodlam trestat. I ja byla dite, i ja zkousela co mi jde a co ne, i ja se casto zapatlala, pomalovala, namocila, rada vzpominam na sve detstvi, jen do chvile, nez do toho vstoupil nekdo dospely, tam uz si pamatuju, ze jsem nechapala jeho reakce. I po mne chteli abych byla dite sedici v koutku, mlcici a ustrasene. Cim jsem si pote musela projit? Partnerem, ktery mne psychicky tyral, a choval se vlastne stejne jako moji rodice. Jak se deti mohou vyhnout takovym lidem? Jedine svym vlastnim sebevedomim, svymi rozhodnutimi a ty neprijdou sami jako z cisteho nebe dospelosti, ty prichazeji pomalu uz v detstvi. Chteji dat ruku do ledove vody? Mohou, udelaji si svoji zkusenost a podruhe uz si sami rozmysli, zda ji tam opet daji, ci ne. Hezky den :)