Různé styly výchovy

Nemám osobní zkušenost, ale kamarádka co dělala roky Au-pair v USA říkala, že tam máma dítěti jednu nelupne ani když jí ono tu facku dá. I poté asertivně vysvětluje - "ale miláčku, to není pěkné bouchat maminku...".

Ad hřiště: kamínky na skluzavku taky nedovolím házet - skluzavka se tím viditelně ničí - je zbytečně odřená, navíc málokdy je dítě na skluzavce samo a nebudu přece nechávat dítě házet kamínky směrem, kde sedí někdo další.

Písek taky nerozhazujeme vně pískoviště. Vždyť by za chvilku uvnitř nic nezbylo a kde mají obce brát peníze na nový?

Nedávno jsem jela autobusem, do kterého nastoupila anglicky mluvící rodina. Ještě před nástupem nechali rodiče své dvě děti (odhadem tak 2 a 4 roky staré) pobíhat kolem skupiny čekající na zastávce na příjezd autobusu. Nevím - já bych se bála, že až bude přijíždět autobus nestihnu dítě včas chytit aby mi pod něj nevběhlo (bydlím v Praze, jednalo se o konečnou odkud odjíždí autobusy snad co 3 minuty).

V autobuse pak děti mluvily a zpívaly tak nahlas, že mi to bylo hodně nepříjemné, přestože mám sluch hodně špatný (jedno ucho 60% normálu, druhé 55% normálu - změřeno na audiologii).

Představa, že by tam bylo takových dětí 5, 6 - řidič by se musel zbláznit. Vždyť musí dávat pozor na dopravu kolem sebe, při křiku dětí by těžko dokázal soustředit.

Chápu, že pokud cestujete někam s dítětem hodinu, nebude sedět v tichosti na sedadle. Ale jsou i jiné způsoby, jak ho zabavit (knížka, "kdo dřív najde"... - aspoň naše děti to baví a ani při tom nevykřikují) A jde mu říct, že si budeme povídat potišeji, protože např. pan řidič musí dávat pozor na řízení.

A radši nedodávám, že ta dvouletá holčička pobíhala celou dobu s palcem v puse... Ať žijou rovné zuby...