Nevychovaní???

Celé mi to přijde vytažené za vlasy. Volná výchova, prosím, ale nesmí omezovat ostatní. Můj syn (dnes 17 let) se nikdy nechoval jako rozcapený fracek, ani nikdy nebyl peskovaný ubožák. Řádit jsem ho nechala doma, ale v autobuse, čekárně u lékaře atp. jsem ho učila nerušit ostatní. Není na tom nic těžkého, děti to pochopí a i toho lva dokáží předvádět potichu, věřte mi. Není to o omezování dětí, o šílené matce, zákazech a příkazech, je to jen a pouze slušné chování, které jsem se mu snažila vštípit. Ano, nepochopí to hned, napoprvé, ale není přece nic strašného si s ním povídat šeptem, zabavit ho atd... Myslím, že autorka popisuje extrémy výchovy, pravda je někde uprostřed.
PS: Syn je sebevědomý a svoje si umí prosadit, ale umí i naslouchat. A já doufám, že mu to vydrží.