Před deseti lety to byl děs; zážitek z USA

Je fakt, že české prostředí je k malým dětem dosud netolerantní. A to už se opravdu mnoho zlepšilo od doby před deseti, dvanácti lety, před baby boomem, když byly malé naše nejstarší děti. Tenkrát skoro žádné kočárky s dětmi na ulicích vidět nebyly, mateřství bylo něco jako špatná životní volba někoho, kdo neumí dělat kariéru. Představa, že s prcky půjdu do jakéhokoliv podniku, kde se veřejně jí či pije, byla nemyslitelná. Už ve dveřích, když obsluha spatřila matku s předškolákem a batoletem, provrtávala nás varovnými pohledy. Vzpomínám si, že kdysi nám ostentatvně a odměřeně vyměnili ubrus, kdykoliv se ho děti dotkly - ještě než přinesli jídlo. To byla komedie! Nyní již jsou dětské koutky...Když jsem šla do obchodu zakoupit svetřík, vydala se těsně za námi prodavačka s pohledem inkvizitora a sledovala jako siuxský zvěd dítě, vedené za ruku. Když nedejbože zavadilo o nějaké zboží, hned ho přerovnala. samozřejmě člověk okamžitě vypadl a víckrát v životě tam již nevstoupil (asi jako to udělá autorka článku s autobusem Student Agency). S babyboomem tyhle poměry dost polevily, ale základ - nepřátelství k dětem - zde ve společnosti je. a projevují ho často ženy!!
Sebekriticky: za svobodna jsem jela vlakem přes USA od východu na západ,jede se dva dny!! za mnou česká rodinka s kloučkem, pro kterého to bylo dloouuuho a vyváděl. Tenkrát jsem to nechápala a taky mne zlobilo, co ten "rozjívený kluk" pořád tropí. Starší Američan vedle mne se začal vrtět, myslela jsem si: aha, bude průšvih. On ale vytáhl z kapsy jakési bonbonky, otočil se a podaroval kloučka. Pak mi řekl: Víte, já si nemůžu pomoct - já mám tak rád děti!!Byla jsem z toho paf. Pak jsem vystupovala a po cestě míjela rodinku, mladá matka plakala,nervy nadranc, říkala, že už to nevydrží, že neměli jezdit, mladý táta, který je na tuto cestu vzal, v defenzivě se snažil ji uklidnit. . Jak je nyní chápu!