autorko, klid.
také mám podle sousedů a prarodičů nevychované děti. a já jim to vždycky odkývu - ano paní, máte pravdu, spratek je to hroznej a myslím si svý. Ty samé děti potom normálně fungují ve školce a dodržují pravidla. moje matka říká - ještě, že ty vaše děti jsou rozumnější než vy rodiče.
nevyžaduji od svých dětí poslušnost poslušnost a oni mě taky často neposlouchají. zřekli jsme se trestů, včetně "jen plácnutí". mám pro to svoje důvody. v podstatě se ztotožnuji s geniální knihou Respektovat a být respektován.
mým dětem je necelé 4 a 6. v restauracích, prostředcích MHD hlučí a dělají si, co chtějí. vím o tom, takže s nimi nejezdím busem. nejlepší je pro tyto účely vlak a kupé první třídy. tam tolik mravokárců nepotkáš
restaurace vybírám tak, aby tam jejich hlučnější projevy nevadily. jsou místa, kde člověk beztak neslyší vlastního slova.
taky se mi zdá, že je v Čechách pořád poměrně rozšířený zvyk děti často peskovat za kraviny nebo je dokonce plácat na veřejnosti. poslouchat tyhle neurvalosti mi rve uši a drásá duši víc než když jsme s manželem na romantické večeři ve dvou a jsem nucena poslouchat ječení malých dětí od vedlejšího stolu.
občas to nevydržím a prohodím něco jako - "vážený pane, když už musíte na to svoje dítě takhle příšerně ječet, tak to prosím provozujte jinde než zde v restauraci. mě to ruší". odpověd je zpravidla - starejte se o sebe! moje odpověď bývá v tom smyslu, že tak činím, starám se o to, aby mě nerušil svými nepříjemnými zvukovými projevy.
ale má to cenu? většinou jsem zticha. takže nechávám svoje děti ve veřejných prostorách ječet, jak chtějí, a ostatní ať si zase ječí na své děti. oni z toho vyrostou a bezpochyby se jednou rodičům za jejich neurvalé chování patřičně odmění
i zde platí zákon setby a žně.
a komu se nelíbí, že ve veřejné restauraci, na nádraží nebo v busu jsou ostatní lidé, tedy i děti se specifickými projevy, no tak ať si jí sám doma a jezdí osobním voze, zkrátka ať se pohybuje tam, kde ho nikdo rušit nebude!
mějte se všichni krásně.