Re: Tipnu si na Ameriku

Hm, tak já žila v USA půl roku, dělala jsem chůvu, takže s dětmi jsem toho zažila dost, ale nic podobného jsem tam neviděla. Ani nikoho házet písek na hřišti, jak tu někdo psal. Ono taky dost záleží na lokalitě a že USA jsou obrovské a možná i autorka pochází spíš z menšího místa, tvrdšího kraje......kdyby byla v Praze, takovou zkušenost asi neudělá. Některé mé kamarádky mě svou přísností taky děsí, ale je jich naštěstí menšina. A jak tu někdo psal, že je hysterický, když dítě háže písek, tak to neznamená, že když ostatní neječí, tak že to dítěti dovolí. Nikdy jsem na své děti kvůli takovým věcem neřvala: 1. to dítě nedělá se zlým úmyslem a nechápe důsledky a 2.vychovávám ho k hezkému chování a k tomu, aby pochopilo v čem je problém. A už vůbec to neznamená, že bych byla neúspěšná ve výchově nebo nedávala dětem hranice. Já taky nemám ráda, když na mě někdo ječí, protože něco "nevím, neumím".
Moje děti bývaly třeba v tramvaji taky hodně hlasité - většinou si zpívaly a lidi to spíš bavilo, než že by se mračili.
Popisovaná slečna v autobusu mi nepřijde normální a nechápu, proč ji někdo obhajuje - dvouleté dítě opravdu na povel neumlčíte a pokud má někdo zkušenost jen se svým tichým dítětem, asi to těžko pochopí. To je ale o toleranci tech dospělých....