Re: Různé styly výchovy

Zaujala mě jedna věc. Jak bys asi docílila toho, aby si dvouletá holčička nedávala palec do pusy? Opravdu mě to zajímá a ráda se nechám poučit, protože mám tento problém. Navíc, žádná rada není univerzální, každé dítě může reagovat jinak. Já jsem to teda řešila tak, že měla donedávna dudlík (věk 3,5roku) s tím, že doba byla regulována – jen na usínání, v autě při delší jízdě...zkrátka v nejnutnějších případech. A stejně nedokážu zabránit tomu, aby si při koukání pohádky prsty necucala. Ale jsou děti, které cucat potřebují ale dudlík odmítají...co s tím? Mám dítě držet neustále za ruku? Nebo na palec připevnit návlek s bodláky, nebo strčit do hnoje nebo pepře...jak se to dělalo dříve?
Promiň, že jsem ironická, ale mám dojem, že nejvíc se nad tím pohoršují lidi, kteří tento problém nikdy neřešili. Anebo si myslí, že ho vyřešili levou zadní, ale nechápou, že to nebylo jejich moudrostí a se stejným řešením by u jiného případu neuspeli.
Hele, rovné zuby se mi taky líbí, ale nehodlám dítě kvůli tomu neurotizovat. Dětská zdravotní sestra mi poradila, ať to zkouším nenásilně, radši dítě na to neupozorňovat. U kousání nehtů třeba o tom vůbec nemluvit, spíš se víc zamyslet nad tím, co v dítěti vyvolává to vnitřní napětí...a opravdu to fungovalo, ale třeba jen do té doby, než přišel nějaký stres – nástup do školky, školy, ale časem se to zase srovnalo.
Takže tak...