Re: To se mi snad zda...

Mýlíš se, u nás je tradice nechávat dítě v nevyhovující rodině dokud není ohroženo na životě ( někdy se odebrání už nestihne, a dítě o život přijde). Co se týká terénní práce s rodinami, k tomu se autorka vyjadřuje velmi srozumitelně v závěru článku - tato práce u nás zcela chybí. Z vlastní zkušenosti vím, že pro sociální pracovnici je zcela postačující, když si biologická rodina pořídí byt, a nemusí jít vůbec o rodiče - nám sebrali dítě svěřené k nám do péče a dali ho zpět do biologické rodiny, přesněji řečeno k tetě, a nikdo s touto rodinou nepracuje!!! Jak dlouho může trvat než rodina znovu selže? A co všechno může unést duše dítěte?
Irenu Sobotkovou osobně znám a můžu říct, že jde o člověka v této problematice opravdu erudovaného, není pouhý teoretik, ale člověk s mnohaletou praxí a intenzívními kontakty se sociálně osiřelými dětmi. Rozhodně nikdo z nás nemůže říct, že tomu rozumí líp. Souhlasím s ní, že nejdůležitější cestou k nápravě je zajistit provázanost systému péče o sociálně osiřelé děti a dobrou legislativu, což tu ovšem vůbec nefunguje.