Re: Proč jsou děti v ústavech tak dlouho????

Ahoj Rebeko,

s Tvým názorem úplně souhlasím, jsem taky lajk, ale myslím, že u nás legislativa absolutně nenahrává možnosti, dát šanci těmto dětem prožít dětství s milující rodinou. Myslím, že dětsví je stádium živouta, které neuvěřitelným stylem poznamená každého člověka, a pokud dítě zažívá opakované věci, které neumí a nedokáže vyřešit nebo vyrůstá v nenormální prostředí ústavů (neříkám, že je to nějaká hrůza, ale rozhodně člověka pro život asi moc nepřipraví) asi si ponese do života handicap, který se s nim může táhnout až do smrti. Nehledě na to, že samozřejmě nedostane šanci vyniknout v něčem, v čem je jedinečný a dobrý, protože myslím, že jsou tyto zařízení rády, když jakž takž vyjdou.

Mám kamarádku ve Španělsku a ta říká, že tam děti ve státních zařízeních vůbec nejsou. Jakmile jsou odebrány rodičům a soud rozhodne, že rodič nebo rodina, není schopná zajistit jeho potřeby, jde okamžitě k pěstounům. Já sama bych moc ráda dala takovouhle šanci nějakému dítěti, ale nevím jestli bych dokázala být tak silná a pak odrazují mě takové zkazky, jako, že když si pěstoun a dítě máš u sebe, tak biologičtí rodiče Tě můžou klidně otravovat i doma a vpodstatě je to beztrestné. Myslím, že naše zákony jsou neuvěřitelně děravé a pokud se to nezmění tady, asi nebudou mít ty děti dál šanci žít normální život. Obdivuji páry, které přes to všechno to risknou a doufají, že to všechno bude vpořádku. Nevím proč se nazývá slovem rodič někdo, kdo naprosto o to dítě nemá zájem. Přijde mi to hodně nefér vůči těm dětem.

Zdravím Eva