Souhlasím s tím,

že by se měla zkvalitnit soc. práce v terénu.To je dělat častější a především kvalitnější šetření v rodině,kde je OPRAVDU problém,místo formálních návštěv v rodinách,kde pečují o zdravotně postižené dítě a pobírají příspěvek o osobu blízkou. Z důvodu toho,že tento příspěvek či spíše almužnu, od státu pobírám,mám doma každoročně na návštěvě soc. prac.,aby se podívala,zda je použit ve prospěch dítěte. Zajímá ji,jestli má vlastní pokoj,čisté oblečení atd. Nikdy se nikdo nezajímal,jak to zvládáme fyzicky i psychicky. Kdybych tento příspěvek nepobírala,úřady by se o mě nezajímaly.

Dalším důvodem,proč zdrav. postiž. děti někdy skončí v ústavech je fakt,že z oněch 3708 Kč POB se opravdu žít nedá a maminka,která většinou zústane s takovýmto dítětem sama,ho prostě uživit nemůže a řeší to takto a nastoupí do zaměstnání.Kdyby z oněch 15000Kč,které stát dá měsíčně ústavu na každé zdrav. post. dítě,raději přidal mamince,která se starat chce,vypadalo by to jinak.

Braly mě mrákoty,když ministr Škromach jeden den populisticky strávil na vozíku(za přítomnosti několika pomocníků),říkal,jak to vše pochopil a 2 týdny na to,dal 4 (či 14,už si nepamatuji) milionů na vybudování nových ústavů!!Houby pochopil!