Re: Péče o postižené dítě

SALLY - no já jak jsem to pochopila, tak se u kamarádky asi začal porod rozbíhat už dopoledne, ona šla k lékaři, ten ji odbyl, že se nic neděje a tak na ležela do noci doma. Když už jí bylo hodn zle, volala záchranku a ta ji vezla do poměrně vzdálené porodnice. Kdyby Alka mohla porodit, tak asi porodila po cestě. Ale ona má plastiku děložního čípku, tudíž ten se neotevírá a tak ona nemůže porodit. A než dojeli do porodnice a provedli CŘ tak to dost trvalo. Olinka byla po porodu na kyslíku a já jsem přesvědčená, že to dítě bylo v tísni (nedostatek kyslíku a pod) dost dlouhou dobu.

Jinak souhlasím s KOPRETINKOU, že se něco zlepšilo - dnes je rodičům právně umožněno mít své dítě doma. Měla jsem kamarádku s dcerou na vozíčku (duševně OK), kterou chtěli v roce cca 1978 soudit za to, že nedala dceru na Kociánku (ústav pro tělesně postižené v Brně). Že je povinná dát dítě do ústavu, aby chodilo do školy. Ona argumentovala tím, že dcera bude doma a ona ji denně bude vozit do školy. Protiargument: Školy nejsou bezbariérové. Ona: najde školu, kam bude dcera moci, kde nebude vozík problém.
Skutečně takovou školu našla, ředitelka té školy jí hodně pomohla. Dávala třídu Elišky do přízemí celý první stupeň, takže když ji Eliška (máma) pomohla ráno asi 4 schůdky do budovy, nebyl problém. Problémy dělali sociálky - chodily do rodiny, zda je o malou Elišku pečováno, chodily do školy, zda se Eliška připravuje a HLAVNE se stále ptaly učitelky, jak ji péče o postižené dítě na vozíku zatěžuje a ona se tudíž nemůže starat o ostatní děti!!!! Potíže začaly na druhém stupni, kdy se různé předměty učily v odborných učebnách. Ale Eliška se nedala - povedlo se udělat rozvrh tak, že se ty přesuny konaly třeba hned první hodinu - a máma Eliška vynesla malou (tedy 12-ti až 15-ti letou) Elišku do učebny v patře v náručí, počkala na chodbě celou hodinu a opět Elišku odnesla do třídy do vozíku... Ze strany Elišky (mámy) to byla dost velká obětavost, ale dokázala si dceru udržet doma celou dobu školní docházky i studia. Velice jsem ji obdivovala za její odvahu, neústupnost a přístup k postižené dceři.
Moje první dcera se jmenuje po ní....
S.