zakony jsou

Chtěla jsem jen říci, že legislativa sice není v pořádku, ale některé zákony přece jen jsou. Například ten (sdělil mi jej MUDr. Novotný ředitel kojeňáku, který říká, že biologický rodič musí projevovat AKTIVNÍ zájem zlepšit svou situaci natolik, aby se dítě mohlo vrátit zpět do rodiny. To znamená, že nestačí pohled jednou za půl roku, nestačí jedna nebo dvě návštěvy v DD za půl roku. Aktivní zájem.

Proto je pro mě nepochopitelné, že v DD, který znám, je už šest let asi z průměrných 50 dětí asi 35 stále stejných??? Se změnou akorát tak, že vyrostly a citová deprivace se u nich projevila natolik, že z roztomilých čtyřletých kluků a holek jsou teď zamračené a destruktivní děti (ne všechny samozřejmě) a z a z desetiletých slečen ted již šestnástileté maminky popř. holky na drogách. To jsou konkrétní příkla, samozřejmě to nejde zevšeobecnit na všechny děti, ale já věřím, že kdyby se dostaly do NRP nemusel by být jejich osud tak tragický. I kdyby jen pár se děcek se do tohoto stavu nedostalo byla by to výhra. A kde je chyba? Proč maminka prostitutka pravidelně - asi 3x za půl roku navšíví své 2 děti v DD, donese kupu dárků, hraček a sladkostí (pokaždé s jiným chlapem) a zase spokojeně odejde? Přitom peněz má dost, DD však neplatí. Situaci svou nezlepšuje. Děti jsou stále v DD, protože ona má svá rodičovská práva. Proč nikdo - sociální pracovnice, ředitel DD nebo kdo je tím pověřen, nepodá soudní návrh na odebrání těchto práv, vzhledem k tomu že matka se cíleně AKTIVNĚ nesnaží? Proč? Proč nemohou děti dostat šanci?

Nemyslím si, že všechny sociální pracovnice jsou špatné nebo ústavy se mají najednou zavřít, ale celkově bych poradila. Ať každý pracovník pravidelně navštěvuje na týdenní pobyty DD a po roce třeba zas a zas. Aviděli co to s těma dětma, které za nic nemohou dělá. To nikoho nenechá chladným.