Hlavně se nebát

Řidičák jsem si pořídila ve 30 - věděla jsem kde je v autě volant, a že jsou tam pedály. Z každé jízdy jsem chodila zpocená a a řidičák mi instruktor předal se slovy: manžel bude mít ještě hodně práce. Dnes řídím už tři roky (jezdíme z vesnice do školy 20 km, nákupy, kroužky, manžel do večera v práci - cestu vlakem jsem absolvovala s dětma 2x a ještě dnes se klepu). Bála jsem se, ale zvykla jsem si, jsem doma dřív, klidná, děti stíhají všechny aktivity a nemusí vstávat ráno v 5 a ještě si odpoledne užijí lítáním po venku. Kdybych nemusela -neřídím, kdybych byla sama - neřídím, ale vím, že vlastně řídím kvůli dětem. Není to jen proto, abych si ulehčila život, ale, aby ho měli jednodnušší oni.Takže držím palce a nebojte se (přinejhorším vždycky se najde chlap, který vám rád vyjede z parkoviště nebo otočí auto na malém místě či zaparkuje - já to praktikuju dodnes - když si na to netroufnu, tak někoho požádám a vždy mi bylo s úsměvem vyhověno...)