Taky váhám, co s tím mým řízením

Tak já se hlásím do klubu dysřidiček a těch, kteří se dlouho obešli bez auta. My ještě s prvním děckem první rok a půl jezdili všude vlakem. Teď máme druhé dítě a manželovi nedávno dali auto služební, takže zase nemáme potřebu kupovat další auto vlastní. Na delší cesty se vozíme autem - jen mi nejde do hlavy, co máme vždycky věcí, jak se nám to dřív všechno vešlo do batohů. Na zádech batohy, před sebou kočárek, ale v pohodě.

Já řidičák mám (napodruhé, ale nikdy jsem neřídila a ráda bych začala, jenže to manželovo služební nesmí řídit nikdo mimo určité zaměstnance firmy. A manžel sice pořád říká, že se tomu stejně nevyhnu a budu muset začít, ale tohle služební auto mi půjčit nechce, to by radši koupil něco dalšího. A já nevím, jestli si to další auto pořizovat, jednak nevím, jestli toho řízení budu vůbec schopná (navíc s dětmi za zády), i když bych ráda, jednak ho až tolik nepotřebujem, když můžem jezdit tím služebním, tak abychom do dalšího auta jen necpali peníze.