Re: Taky jsem DYSŘIDIČ :o))

To jsem ráda, že nejsem sama....
Řidičák jsem udělala sice napoprvé, ale v 18 letech. Pak jsem neměla v čem jezdit (rodičovské auto mi nebylo svěřeno na samostatné jízdy, jen s otcem, ktarý od nasoupení lamentoval: Kam to jedeš, jak to jedeš, co vás to v té AŠ učili, pozor, vrazíš do něho atd..... ZKusila jsem to 2x a pak to vzdala.)
Roky letěly a já auto nepotřebovala.
Pak jsem se vdala a po 3 letech začala podnikat. Pokud jsem chtěla všechno vyřídit okolo podnikání v okresním městě, musela jsem začít jezdit. Zaplatila jsem si 2 kondiční hodiny a začala v 26 letech jezdit. Měli jsme škodu 100 a později Renaulta a s oběma jsem to zvládala. Pravda, 2x jsem odřela plechy a nikdy nezkoušela podélně parkovat, ale jezdila jsem i do Prahy či do Brna....
V 33 jsem otěhotněla (po 8 letech snažení a IVF) a přestala jsem jezdit ze strachu, že případný ťukanec by mohl miminu ublížit. "Mimino" má letos 11 let a ještě jsem za to nesedla. Je to i tím, že Š100 i R18 dojezdily a máme starý Wartburg s řazením u volantu a já se toho bojím. Ale vloni v létě jsem před kamarádkami na chatě pronesla, že "Za rok přijedu autem".
Léto se blíží a já se opět chystám na kondiční jízdy.
Jenže je mi 43 a člověk má s věkem asi větší strach, horší postřeh a tak. Takže se toho dost bojím...
Takže pokud mohu radit: začněte jezdit co nejdřív a NEPŘESTÁVEJTE!!!!
Simča