Nebát se a jet... :-)

Pamatuju si, když jsem dělala řidičák, bylo mi 21 (jó, to je už tak dávno), na krku jsem měla neustále ožralého Francouze a zadek v autě neustále stažený, jak jsem se bála, abych nenabourala. Moje první auto - no auto, spíš přesnější označení je trabant - jezdilo jako divý. Ovšem řadící páka pod volantem byl opravdu pro nezkušenou řidičku pocuc. Druhé auto po pár letech - Oltcit - už to šlo cca po měsíci lépe, i když stále se staženými hýžděmi. Třetí auto - Suzuki Swift - to už byla pohodička a když se nám náhle stalo, že jsme vyhráli další, třetí auto do rodiny, tak muselo Suzuki z domu. Moje máma autičko litovala a aby nešlo z domu, udělala si v 55 letech ridičák. Pravda, písemné zkoušky napoprvé, ovšem jízdy na potřetí. Nicméně teď jezdí s tím autíčkem broučkem a s pejskem naprosto v pohodě. Pravda, už jsem ji viděla jet i na červenou, ale to bylo hlavně ze začátku. Teď už to zvládá docela dobře. Takže, dámy, nebojte se toho, ono to časem půjde, jen to chce jezdit, jezdit a jezdit