Po 15 letech s Dánem

Clánek má pravdu, ale rozebírá situaci hodne psychologicky, chtelo by to pohled do obycejného dne obycejnýma ocima. Proste kdyz si vezmu cizince, neberu si jenom toho jednoho cloveka, ale celou jeho zemi. A stejne nejdrív projde clovek fází údivu, jak jsem si mohla vzít takovýho naivu (Dán verící v státní systém), a vubec vsechno v té druhé zemi je jiné, vetsinou pro Cecha nelogické a prece funguje. Druhá fáze je, ze si clovek zacne vybírat to lepsí z obou systému, drív nebo pozdeji dojde k "prevratné" myslence, ze sice vlastní jazyk kterým se domluvím s miláckem, je hezký, nicméne nejak se tu domluvit musím a tak se bud jeden musí naucit cesky a nebo druhý jazyk aktuální zeme. A po pár letech nastane tretí fáze kdy porádne nerozumím logice vlastní rodiny a prátel, ale v nové zemi jsem sice ted uz doma, ale porád tomu neco chybí, není to domov na 1000% - proste clovek nepatrí tam ani sem. Nekdo to vzdá a vrátí se a opet prizpusobí Cechám, jiný bojuje dál, vsak to nejak dopadnout musí. Jaká je ctvrtá fáze zatím netusím, zeptejte se me za pár roku.
PS. Ani Cech odchovaný Svejkem a Cimrmanem nemá obcas sanci porozumet dánskému humoru, stejne tak jako Dánovi pravdepodobne ani do konce tohoto tisíciletí úspesne nevysvetlím pointu "mrkve v zime nebo sánek v léte" a nebo "skubni si ploutví".