Re: Podruhe bych do toho asi nesla...

rozumim velmi...presto, co jsem napsala vyse, o tom, jak je mi ve vztahu fajn a jak se doplnujeme...jsou chvile, kdy je mi hrozne smutno...presne jak rikas...chybi mi rodina, kamaradi (jsem tu uz tri roky, ale kdyz se zamyslim, opravdu blizkou kamaradku mam snad jen jednu a jeste se moc nevidame...), k zblazneni mi chybi ceska krajina (vzpomenu si na Vysocinu, kde jsem vzdycky chtela zit a chce se mi brecet)...a nejhorsi na tom je, ze vim, ze uz to tak bude porad.

I kdyz jeste nemam deti, o jejich cestinu se bojim uz ted. Jsem pevne rozhodnuta na ne mluvit cesky, vozit knizky, cd, dvd, jezdit domu za rodinou atd, ale stejne budeme v cizim prostredi, tudiz v mensine...

A presto vsechno vim, ze bych pritele nevymnenila za nikoho jineho na svete...jen proto, ze je cizinec. Souhlasim s nazorem, ktery tu od nekoho zaznel - pokud vztah s cizincem neklapal, pak proto, ze to nebyl ten pravy, ne proto, ze to byl cizinec. Pokud to neni ono, vsechno se pocita...pokud je to to prave, vsechno se da zvladnout...