Jsem "postižené dítě" :-D

Když se moje maminka vdávala, většina její rodiny byla nešťastná. Její kamarádky jí varovaly, že takových, co holku oblbnou a opustí už viděly plno... Když jeli k jeho rodině, loučili se s ní příbuzní téměř v slzách. "On tě tam prodá do harému" patřilo k častým výhružkám. I když dnes je Čechům tato země dost známá, tenkrát byla dalekou exotikou.
Po příjezdu si maminka musela zvykat na lecjaké věci - v domě nebyla koupelna (podle našich představ), ani splachovací WC. Když svým vyvdaným neteřím a synovcům něco uvařila, koukali se na to nedůvěřivě a někteří to odmítali i jíst. Maminka si musela zvykat na spoustu pro nás neobvyklých věcí, naučit se řeč, kterou do té doby neznala (tatínek se česky učil už dříve, neboť tady studoval).
Už před svatbou se rodiče domluvili, že nejprve budou pár let "tam", protože tatínek měl pocit, že něco své zemi dluží za to, že ho nechala vystudovat (a to si cestu i studium sem platit sám z peněz, které si vydělal za 3 roky práce ve slévárnách), ale po pár letech se vrátí "sem", neboť maminka byla jedináček a nechtěla tu své rodiče ve stáří nechat bez pomoci. Tatínek měl v té době 2 sestry (jedna již nežila, původně byl ze 4 dětí) a tak věděl, že o jeho otce bude postaráno (maminka už také nežila).
Celé dětství jsme se sourozenci vyrůstali v dvoujazyčním prostředí, ve školním roce jsme byli "tady", na prázdniny jezdili "tam". Celý život jsme veděli, že máme kořeny ve dvou kulturách a nikdy jsme to nebrali jsko negativum... spíše naopak. Dodnes udržujeme úzké kontakty, díky moderní technice (mobily, Skype, ICQ a pod.) možná ještě snadnějim než dříve.
Moji rodiče jsou spolu stále, letos 30.12. oslaví 57. výročí svatby a neznám láskyplnější vztah, než vztah mé maminky Češky a tatínka Bulhara.
Simča

Ps. už to tu padlo: to, že jsou oba partneři Češi neznamená, že si budou názorově a postoji blízcí. Rodina mého otce a mojí matky si byla ve způsobu výchovy dětí, vztazích s širší rodinou nebo trávení volného času mnohem bližší, než rodiny moje a manželova . Ale i přes "rodinné deformace", jak tomu s mužem říkáme, jsme spolu už 27 let... Je to jen o lásce, toleranci a pochopení.