Je to příliš těžké...

Co ve mně vzbuzuje otázky:

1. Zamilovanost po čase ustoupí a my najednou vidíme realisticky. Někdy se kyvadlo přehoupne i na druhou stranu. Zajímaly by mě autorčiny postřehy za pět, deset, dvacet let po svatbě. Z vlastní zkušenosti vím, že na některé věci jsem si přišla (a začaly mi vadit)až hodně dlouho po svatbě a nebylo pro mě lehké se s nimi vyrovnat. Nastal bolestný přerod nás obou. Nebylo to bez ztráty iluzí. A to jsme si při plánování svatby oba mysleli, že ač jsme do sebe zamilovaní, dokážeme být i racionální.

2 Plánuje autorka děti? V jaké kultuře a jakým jazykem je budou vychovávat? Co když nebudou tak nadané, aby bez problémů zvládly druhý (třetí jazyk?). Znám dva vysokoškoláky, ona Češka, on Němec. Hovoří doma oběma jazyky, což je pro jejich syny velmi zatěžující (velké problémy ve škole).Co tedy škola, návštěvy v Čechách, co vztah prarodiče a vnoučata?

3.Pustí autorka k vodě většinu svých přátelských vztahů v Čechách? Dlouhodobě se totiž udržují dost obtížně! Navíc bude mít po čase natolik odlišné zkušenosti, že si možná s bývalými přáteli nebude mít co říct! Nemůže se pak stát, že se v nové kultuře nakonec nenajde a ta česká se jí vzdálí natolik, že jí nebude rozumět?

Na závěr. Osobně si myslím, že smíšená manželství fungovat můžou za jediného předpokladu: že oba dva mají nekonečně mnoho dobré vůle, tolerance, ochoty ustoupit a lásky, která všechno vydrží. Tohle všechno platí samozřejmě o každém vztahu. Ve smíšeném manželství je to však mnohem náročnější. Přeju proto autorce dostatek sil i opravdové lásky! Držím palce!