Jsem ze smiseneho manzelstvi

Chtela bych svym prispevkem priblizit pocity deti ze smisenych manzelstvi. Cela nase rodina je tak nejak smisena :) Muj otec spolu s bratry jsou Cesi, kazdy si vzal cizinku. Moje mamka je buharska Turkyne, obe tety z Ruska - jedna mogolske, druha korejske narodnosti (nebo tak nejak :)) kazda rodina ma 2 deti. My jsme zili cast detstvi v Bulharsku, od revoluce jsme v CR. Pro nas jako deti bylo zasadni stehovani a s nim spojene problemy kulturniho soku, aspon ja to tak vnimala. Pro me stehovanim skoncilo detstvi (bylo mi 9), hodne me to poznamenalo a vlastne cele dospivani jsem se s tim nejak snazila vyrovnat. Ale nasla jsem svou identitu, citim se byt Ceskou (trochu rizlou jiznim teperamentem :), vzala jsem si Cecha a sve dite vychovavame zde. Do Bulharska budeme jezdit o prazdninach jako se delo dosud a doufam, ze se nase deti nauci bulharsky, az tam budou travit u pribuznych prazdniny. Z Cech bych se za nic nehla, mne se tu libi, citim se tu doma, mam tu pratele. Rekla bych ze jsem introvert, proto me to stehovani tak vzalo. Bratrovi v te dobe bylo 6, je impulzivnejsi, mel nejake pranice s detmi, ale prizpusobil se bez problemu. Cesky jsme se naucili pres prazdniny, pro deti to neni zadny problem. Pro mamku to muselo byt daleko horsi. Ona tu zkusenost 25 leteho manzelstvi uz ma, nejdrive si myslela, ze si v CR nezvykne, ale asi po 20 letech uz prisla na to, ze je tady doma a ne v BG, jak si vzdy myslela (prichazi na to behem letnich navstev, kdy vidi, jak se zmenila). Pro tatu nebyl problem zit v BG a prizpusobit se tamni kulture. Nebyt zasadniho zhorseni zivotni situace v BG po revoluci, tak bychom tam zustali.
Mi bratranci jsou smiseni s mnohem vzdalenejsimi kulturami. Dva z nich jako deti hodne cestovali s rodici - Lybie, Irak apod. Pry to vzdycky brali jako skvele dobrodruzstvi a spoustu novych kamaradu, nikdy je to nestresovalo. Ti dalsi dva bratranci zili skoro cely zivot v CR, takze nemeli jine problemy nez ostatni deti.
Muj prispevek pusobi asi ponekud chaoticky (no, vzdycky se najde nekdo, kdo mi pripomene, ze jsem vlastne tatar :) ale ja uz jsem na svou osobnost hrda, at je brana z jakehokoli uhlu, takze s tim nemam opravdu problem). Ale chtela jsem rici, ze vzdycky zalezi na OSOBNOSTECH tech ucastniku - at uz manzelu nebo jejich deti. Ne tolik na okolnostech. Ano, doporucuju zvazit, kde budete zit a kde vychovate deti a treba si to i vyzkouset, jestli to tak opravdu zvladnete. Ale nemyslim si, ze narodnostni prekazky by mely rozvratit vas vztah, pokud o sveho partnera opravdu stojite. A kamarady bez predsudku si najdete taky vzdycky, vy i vase deti. Takze zadne strachy :) Pro me to bylo dosti dramaticke, ale taky jsem to zvladla a problemy posiluji cloveka ne? :) Drzim palce vsem statecnym.