Příjezd a moje první léčba ze závislosti na alkoholu

Moje první léčba ze závislosti na alkoholu právě teď a tady probíhá. Úvodem bych chtěl také sdělit, že jsem nikdy nebyl na záchytné stanici a nikdy jsem nebyl ať už pod vlivem alkoholu nebo střízlivý trestně stíhán. Léčbu podstupuji samozřejmě kvůli sobě, ale hlavně kvůli svým dětem a svému nejbližšímu okolí.

Teď úvodem:

Můj příjezd do tohoto institutu nebyl vůbec jednoduchý. Chtělo to ode mne velkou dávku sebeovládání, abych, "když jsem v Pelhřimově přestupoval", nasedl do autobusu sem na Jemnici a nezdrhl místo toho někam do lesů. Od svých dětí jsem byl odloučen už týden, aby si navykly na nové prostředí a na moji nepřítomnost. To mi také pomohlo v tom, abych to nevzdal a léčbu řádně nastoupil. Vyhlídka na znovu shledání a na další soužití a výchovu dětí mi pomohla překonat můj strach, obavy, nervozitu, no prostě krok do neznáma.

Po příjezdu sem jsem si připadal jak tenisový míček. I když jsem nenadýchal nic, byl jsem asi po pěti minutách na budově číslo dvě odeslán na budovu číslo jedna, na otevřený detox. Marné bylo mé vysvětlování, že třes mých rukou není způsoben abstinenčními příznaky, ale že je to způsobeno autonehodou z dětství. (I když výpis ze zdravotní karty jsem přivezl a předal při úvodním pohovoru).

Nervozita začala dosahovat závratných výšin.

Po dvou dnech jsem tak nějak začal více vnímat okolní prostředí a své spolubojovníky v závislosti. To proto, že už jsem nebyl izolován od komunity. Při poslechu životního příběhu od členů komunity se mi začínají otevírat oči. Hluboce se nad sebou zamýšlím. Při popíjení (v mém případě piva) mě nenapadlo, jak lehce a nenápadně bych mohl sjet až na samé dno. Takže tady rozmýšlím nad různými alternativami jak trávit svůj volný čas, i když při výchově mých pěti nezletilých dětí mi ho moc nezbývá. Jsem pevně rozhodnut dát alkoholu sbohem. Abych byl lepším otcem a možná i vzorem pro své děti. Chci se také naučit lépe zvládat svůj stres, vztek, smutek i zklamání. Chci se radovat z toho, že můžu předávat zkušenosti, poznatky a zážitky ze života svým dětem.

Nechci zapomenout na tento pobyt. Nechci zapomenout na lidi, které jsem tady poznal. Na lidi, kteří mají srdce na pravém místě, kteří by nikdy neublížili nikomu jinému, bohužel jen sami sobě.

Věřím si, že se mi povede ze závislostí bojovat a to zdárně.

Mám pro to velkou motivaci a proto věřím. Jestli zklamu, tak nejen sebe. Musel jsem v životě hodně bojovat o to málo co mám. Tím myslím normální život a rozhodně nechci kvůli alkoholu o něj přijít. Jsem vystrašený z toho, kam až alkoholismus vede. Pevně doufám, že ten strach ve mně přetrvá, abych mohl konečně žít a ne jen přežívat.

Ovšem nepřítele nepodceňuji.

Doufám, že vždycky zůstanu ve střehu a nepolevím ve svém rozhodnutí nepít.

(Jméno autora životního příběhu bylo pozměněno, pozn. redakce).