Hezké boty, velké boty, nebo raději žádné?

Vybrat správné boty pro děti není nijak snadné a statistiky potvrzují, že rodiče nevědí, co by jejich děti vlastně měly nosit. Každé třetí dítě nastupuje do školy s deformovanýma nohama. Tyto deformity jsou připisovány právě nevhodné obuvi. Dětské nohy totiž z veliké části tvoří chrupavka, která se postupně mění na kost.

Tento proces je plně ukončen až v dospělosti. Dětská bota proto musí respektovat plasticitu, tvar, velikost a neustálý vývoj nohy. Musí být prostorná v oblasti prstů, ohebná, prodyšná, plochá. Mnohdy je to právě naopak a noha se stává jejím rukojmím, ochabuje a nenávratně se deformuje.

Kromě ohebnosti je velice důležitým kritériem velikost. A průzkumy potvrzují, že právě velikost je velký kámen úrazu. Mytický centimetr u dětí totiž zdaleka nestačí. A nestačí se řídit ani starou velikostí a kupovat o číslo větší boty. Veliká část výrobců dětské obuvi totiž dbá pramálo na to, aby se deklarovaná velikost bot shodovala se skutečností. V závěrečné zprávě ČOKY (Česká obuvnická a kožedělná asociace) „Kvalitou obouvání k omezení úrazů ve školách“ z června 2011 se uvádí, že až 77 % obuvi, kterou měly děti v čase měření na nohách, bylo označeno špatně, přičemž maximální výchylka byla až dvě velikostní čísla. K podobné zkušenosti dospěl i rakouský vědec Wieland Kinz, který měřil nožky a boty dětí v Rakousku. Pro správné určení potřebné délky je vždy nutné fyzicky proměřit vnitřní délku obou bot. Podle našich zkušeností však mnohé prodejny obuvi vhodným měřidlem vnitřní délky obuvi nedisponují. Prodavači mnohdy netuší, že rozdíl mezi dětskou nohou a botou má být nejméně 12 mm, u nových bot i víc. Je nutno počítat s tím, že dětské nohy se při pohybu prodlužují a rozšiřují ještě víc než nohy dospělé a v průběhu dne mění svůj objem.

Jak na měření dětských chodidel?

Wieland Kinz ve své knize Kinderfüsse – Kinderschuhe (v překladu Dětské nohy – dětské boty) doporučuje kupovat dětem obuv s nadměrkem do 17 mm. Řídit se samozřejmě tím větším chodidlem. Tak svému dítěti dopřejete boty, které mu při průměrném růstu nohou 1 mm za měsíc vydrží 5 měsíců. Přesněji dětem starším tří let.

Do tří let totiž nohy rostou rychleji. Je vhodné při koupi bot obkreslit chodidla svých dětí ve stoje, přidat nadměrek, a tak zjistit, jestli nové boty budou pasovat. Na trhu už existuje i dětské měřidlo nožiček. Rodiče tak vědí přesně, jestli kupují dětem dostatečně velké boty. Různé jiné metody měření volného prostoru bot (strkání palce mezi patičku a okraj boty nebo tlačení na palec dítěte v botě) jsou velmi nepřesné a zavádějící.

Nohy mohou vyrůst skokem

Proměřovat boty po pár měsících nošení je nutností, protože se může stát, že nožka dítěte naroste skokem. Žádný certifi kát kvality totiž nepomůže, když vaše dítě nosí boty o několik čísel menší, než by mělo. A to se děje u většiny českých, rakouských, britských či finských dětí. Všude tam, kde se vědci zaměřili na dětské nohy, zjistili alarmující fakty. V základní škole v Kroměříži pracovníci ČOKY v říjnu 2010 zjistili, že 69 % dětí nemělo žádný, anebo mělo malý nadměrek do 1 cm včetně, v červnu 2011 to bylo 67 %. U přezůvek to byla ještě horší čísla, v říjnu 2010 91 % dětí nedosáhlo na nadměrek 12 mm, v červnu 2011 to bylo 89 %. Problémem bačkůrek je i to, že doporučený nadměrek vlastně ani není možné dodržovat, protože pak padají z nohou. Otázka je, jestli by rodiče neměli sáhnout po vhodnějších přezůvkách, které by na noze držely i s nadměrkem. Doma můžou vyměnit bačkorky za ponožky s protiskluzovou úpravou. Otázku nadměrku totiž skutečně není možné podceňovat. V roce 2009 pod záštitou rakouského ministerstva zdraví vznikla studie, která potvrzuje spojitost mezi nošením malých bot u dětí a vbočeného Výsledky studie byly stejně varovné jako ty české. Téměř 89 % dětí mělo na nohách přezůvky nedostatečné velikosti, malé vycházkové boty mělo 70 % dětí.

Rodiče by nikdy neměli zapomínat, že děti nedovedou říci, jestli je boty tlačí. Jejich nožky jsou schopné se přizpůsobit i botám o několik čísel menším právě pro vysoký podíl chrupavky. A i vzpomínaný nadměrek musí jít ruku v ruce s ohebnou podešví. Je důležité, aby bota umožnila přirozené ohýbání nohy, i když už noha poporostla a prstní klouby změnily v botě místo. Též podpatek jakékoliv výšky je problém, vede totiž ke zkrácení Achillovy šlachy. Dětská obuv by proto neměla mít žádný podpatek.

Zvláště u dívek je toto velice důležité.

Podpatek totiž mění úhel pánve a země, a zákonitě tak nastává i posun orgánů, které jsou v ní uloženy.

Raději naboso, když je to možné

Boty je třeba vnímat jako nutné zlo nebo krátkodobý módní doplněk. Prakticky každá bota nohy formuje, a proto je vhodné nechat děti chodit naboso co nejvíc. Na tom se shoduje několik světových odborníků zabývajících se touto problematikou. Londýnská podiatrička Tracy Byrne, odbornice na dětskou podiatrii, uvádí, že nošení bot příliš brzy může u dětí bránit správné chůzi a vývoji mozku. Boty přirozenou chůzi znemožňují. Děti, které se učí chodit bez bot, dělají kratší a širší kroky oproti dětem, které mají na nohách boty. Velkým kritikem bot pro děti byl i proslulý odborník v oblasti obuvi William A. Rossi, doktor podiatrie, autor osmi knih a stovek článků, historik obouvání, který svůj život zasvětil problematice obuvi. Rossi rodičům doporučoval, aby své děti nechali do tří let chodit naboso, čímž jejich nožky získají zdravý start, a zavedli zvyk chůze naboso doma pro celou rodinu. Argument, že lidská noha není stvořena pro chůzi po tvrdých površích, jednoznačně zavrhoval a uváděl příklad asijských rikšů, kteří bez bot denně uběhli desítky kilometrů po cestách nebo dlážděných chodnících, přičemž jejich chodidla i po 40 či 50 letech této práce byla zdravá a silná. Podobně jsou na tom dělníci v přístavech Singapuru, Jakarty, Bombaje, kteří naboso bez problémů nakládají lodě. Možná právě proto, že neznají boty. Existuje studie z roku 2006, která dokazuje, že když se zují lidé s artrózou kolene, jejich kolena a kyčle zaznamenají při chůzi značný pokles zátěže.

Trendy v dětské obuvi zohledňující nejnovější poznatky směřují k tzv. minimalistickým botám. Ty poskytují především ochranu před zraněním, snaží se však přiblížit chůzi naboso. Tohoto efektu se dosahuje ultratenkou podešví. Zajímavý test u 22 dětí ve věku od 7 do 11 let v Jižní Africe, které 2 měsíce místo klasické obuvi nosily právě minimalistickou obuv nebo chodily bosé, ukázal, že u nich došlo k posílení svalstva, zlepšení rovnováhy, funkcí a síly kotníků. Nohy zvyklé na chůzi bez bot jsou silnější, a silnější nohy znamenají silnější tělo. Na nohách se nacházejí tisíce nervových zakončení, která jsou bosou chůzí drážděna a vysílají informace do mozku a celého těla. Bosá chůze vede ke zlepšení držení těla a propriocepce. Být v kontaktu se zemí má i jiný, energetický rozměr. Lidská noha je od narození dokonalá, a i když ji ještě čeká hodně vývoje a práce, potřebuje hlavně svobodu.