"Podpora" rodičů pečujících o své nemocné děti

Přišla jsem o práci, vlastně jsem dobrovolně odešla, když šéf začal chtít, abychom se s kolegyní střídaly krátký dlouhý týden. Směny do 18hodin jsou pro mě se dvěma dětmi nereálné byť jen jednou za dva týdny. Odešla jsem dohodou v podstatě ze dne na den a věděla, že to bude průšvih, protože v našem regionu je to s prací hodně zlý a jako ne zcela zdravé matce samoživitelce se mi fakt nabídky nehrnou. Utěšovala jsem se, že jsem alespoň měla slušnou výplatu, takže dostanu slušnou podporu a budu holt intenzivně shánět a díky té podpoře to zatím nebude až tak hrozný.

Všechno bylo v pořádku, až do té doby než mi přišlo rozhodnutí o výši podpory a v něm nějaká nesmyslně nízká částka. Volala jsem tedy na ÚP, že se stala chyba a že mi špatně spočítali podporu, protože uvádějí, že je mi počítána z náhradní doby kdy jsem pečovala o osobu blízkou (mám dlouhodobě nemocnou dceru a pobírám na ni příspěvek na péči) a vůbec tam není zmíněno, že jsem pracovala a vydělávala. Paní mi mile vysvětlila, že je to naprosto v pořádku, protože jsem se neregistrovala do 3 dnů od ukončení pracovního poměru, ale až pátý den takže se mi jako výdělek bere poslední činnost a to jsou dva dny péče o osobu blízkou.

Nebudu tu rozebírat fakt, že mi telefonicky úředník ÚP řekl, že se mohu přijít registrovat do 8mi pracovních dnů a vše bude v pořádku – jsem husa, měla jsem si to víckrát ověřit nebo se zajít zeptat osobně – musím se registrovat v místě trvalého pobytu a žiju 80km od něj takže trochu komplikace, ale OK nemám věřit úředníkům. Odvolala jsem se, uvedla jsem, že jsem byla chybně informována pracovníkem XY, že jsem vzhledem k rychlému ukončení prac. poměru neměla hned k dispozici všechny podklady a pokusila se trochu „zahrát na city“, že přeci jen cesta na ÚP, pod který spadám při péči o zdravotně handicapované dítě a s mojí epilepsií takže bez možnosti jet autem je trošku náročnější a jestli by tedy nebylo možné prominutí tvrdosti zákona – tuhle formulaci jsem si někde vyhledala a doufala, že třeba někoho obměkčím.

No…. Světe div se, neobměkčila, ale solidně si zavařila. Tak nějak jsem předpokládala, že když mi vyměří podporu, dostanu rozhodnutí s kulatým razítkem a odvolám se, tak že mám tedy tu podporu a pokud by náhodou uznali odvolání tak mi zpětně doplatí rozdíl. Kdepak, omyl, jak mi paní na již „domovském“ ÚP vysvětlila, tak mi přeci nemůže chodit podpora, když jsem se odvolala. Na můj dotaz z čeho tak asi budu s dětma žít mi několikrát mechanicky zopakovala, že to takhle je podle správního řádu a ten ona neovlivní. Na můj dotaz, zda mám jít tedy na sociálku a požádat si o nějakou tu dávku v hmotné nouzi mi oznámila, že to nemohu, protože pro ně pobírám podporu v nezaměstnanosti – co na tom, že ji nedostávám. Nakonec celá tato akce trvala 4 měsíce. 4 měsíce jsem čekala na obálku s listem, že se odvolání zamítá a zopakování toho co jsem popsala já se závěrem, že je nepravděpodobné, že by mě úředník mylně informoval, a že je má situace teda jako fakt blbá, ale zákon je zákon. A na mou stížnost, že 4 měsíce čekám a čekám mi přišel ještě jeden dopis, ve kterém jsem se dozvěděla, že případ bylo nutné náležitě prošetřit a tak výjimečně, došlo k prodlení za které mi náleží ooooo omluva, no hezké za tu omluvu můžeme jít třeba nakoupit.

Pořád mi ale vrtalo hlavou, jak by to tedy bylo, kdybych měla dceru zdravou, a tudíž nebyla osoba pečující o osobu blízkou, ale prostě normální osoba, která skončila v práci a místo 3. den přišla na ÚP den 5. Tak jsem si to tedy nechala vysvětlit přímo vedoucí na ÚP, kde jsem se prvotně registrovala. A výsledek? Pokud bych nebyla osoba pečující o osobu blízkou tak to by byl jiný případ a klidně pidně bych si mohla přijít na ÚP třeba za měsíc – podpora by se počítala z toho, co jsem si vydělala. Byla jsem z toho lehce v šoku a tak jsem si to nechala vysvětlit ještě jednou a pomalu. Pak jsem si modelový případ dvou osob, které ukončí prac. Poměr ke stejnému datu, registrují se stejný den a rozdíl je jen v tom, že jedna je pečující osoba a druhá ne ověřila ještě mailem na několika místech a ano prosím je to tak. Nechci se teď dotknout nikoho, kdo není pečující osoba, ale pokud bych se ty tři dny jen tak „flákala“ doma, dostala bych podporu z toho, co jsem vydělala. Pokud jsem se ale tři dny starala o nemocné děcko, dostanu podporu z násobku průměrné mzdy v národním hospodářství takže zcela jinou a výrazně nižší částku.

Jsem sama, komu to zavání diskriminací lidí, kteří se starají o osobu blízkou? Jelikož proti zamítnutému odvolání již není možnost se odvolat. Chci ještě využít možnosti nechat věc prošetřit přímo ministryni a poslat ombudsmanovi. Nejde mi už ani tak o to, že bych dostala část z peněz, které jsem vydělávala, ale o to jak je možné, že se tu měří každému jinak a ještě je tedy stav nevýhodnější pro ty už znevýhodněné.

Pokud by tu byl někdo, kdo se touto tématikou zaobírá, kdo má podobné zkušenosti nebo kdo by měl nějaký nápad, kde na toto upozornit co s tím udělat. Nejsem jistě jediná, která něco takového řeší, a myslím si, že pro zdravotně handicapované a ty, jež o ně pečují je život už tak dost těžký a není třeba jim ho ještě komplikovat zákony.