Kdy poslat děti do lázní?

V dětském věku je lázeňská péče vnímána především jako součást komplexní léčby o chronicky nemocné dítě, jako následná léčba některých akutních onemocnění (např. po zánětu slepého střeva u dívek) nebo jako součást rekonvalescence. Co bychom o ní měli vědět?

Vzhledem k tomu, že lázeňská péče v dětském věku je péčí komplexní, jako taková je plně hrazena ze zdravotního pojištění. I z tohoto důvodu má ale svá přesná pravidla i navrhování této péče. Tato pravidla jsou zakotvena ve Vyhlášce Ministerstva zdravotnictví ČR z roku 1997. Vyhláška stanoví tzv. indikační seznam, tedy seznam nemocí, u kterých lze lázeňskou péči poskytnout, odborná kritéria pro poskytnutí lázeňské péče u jednotlivých nemocí, délku léčebného pobytu – většinou 3 až 6 týdnů, zaměření lázeňských míst na léčbu příslušných nemocí. Stanovuje i kontraindikace pobytu v lázních, tedy stavy, za kterých lázeňskou péči nelze poskytnout, a to jednak obecné a jednak i speciální pro to které vybrané zařízení. Určuje i rozsah nutných vyšetření před nástupem k lázeňské léčbě. Obsahuje přehled zařízení, v nichž je lázeňská péče poskytována, včetně věkových kategorií a vymezení příslušných diagnóz, možnosti přítomnosti doprovodu dítěte v období poskytování péče.

Kromě péče v lázeňských léčebnách je možné poskytovat léčebnou péči i v odborných dětských léčebnách a v ozdravovnách. Rozhodnutí, do kterého zařízení bude navrhován pobyt dítěte, se řídí především diagnózou, věkem dítěte a možností léčby poskytované v zařízení. Obecně lze říci, že oproti prvním dvěma jmenovaným je indikace k pobytu v ozdravovně méně vázán na přesnou diagnózu, může být doporučen dítěti zdravotně oslabenému vlivem nepříznivého životního prostředí, se zdravotními problémy spojenými s nesprávným životním stylem, dítěti v rekonvalescenci, jehož zdravotní stav nevyžaduje specializovanou léčbu v lázních nebo léčebnách.

Kdy, kam, proč?

Dle typu zařízení je lázeňská či ozdravenská péče poskytována nejdříve dvouletému dítěti, výjimečně u skupiny některých nervových postižení od jednoho roku věku, v zařízeních pro děti a dorost do osmnácti let věku, výjimečně se souhlasem rodičů může být v dorostovém věku poskytována i v zařízeních pro dospělé. V některých zařízeních existuje u dětí do šesti let, či u dětí s některými určitými diagnózami, možnost současného pobytu doprovodné dospělé osoby, nejčastěji rodičů dítěte, dle individuální situace i například prarodičů. Pobyt „doprovodu“ dítěte podléhá, ostatně stejně jako pobyt samotného dítěte v lázních, léčebně i ozdravovně, schválení revizním lékařem pojišťovny.

Indikační skupiny pro poskytování lázeňské péče jsou: nemoci onkologické, nemoci oběhového ústrojí, nemoci trávicího ústrojí, nemoci z poruch výměny látkové a žláz s vnitřní sekrecí, netuberkulozní nemoci dýchacího ústrojí, nemoci nervové, nemoci pohybového ústrojí, nemoci ledvin a cest močových, duševní poruchy, nemoci kožní, nemoci gynekologické. Pro léčebny jsou to nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek, nemoci nervové, nemoci oka a očních adnex, nemoci dýchací soustavy, nemoci svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně. V každé této skupině jsou dále rozpracovány diagnózy, na které se péče poskytuje. Lázně, léčebny i ozdravovny jsou rozděleny podle věkových kategorií a podle diagnóz nemocí, které se tam léčí. Například děti s opakovanými záněty průdušek lze léčit v Jeseníku od šesti let a dorost, v Kynžvartu od dvou do patnácti let, v Luhačovicích od pěti let a dorost, v Mariánských Lázních dorost, a tak bychom mohli pokračovat dále.

Lázně samy o sobě by neměly smysl

Návrh na lázeňskou či ozdravenskou péči podává většinou praktický lékař pro děti a dorost, často i na základě doporučení odborného lékaře. Vychází z diagnózy nemoci dítěte, jeho celkového stavu a možnosti vlivu lázeňské péče na další průběh nemoci. Jemu přísluší i administrativní výkon s tím spojený, tedy vypsání příslušného tiskopisu, „návrhu na léčbu“. Je třeba připomenout, že tato léčba je skutečně součástí léčby komplexní, že sama o sobě bez předcházející či následné dlouhodobé léčby nebo dodržování léčebného režimu by neměla valného smyslu. Je logické, že například léčba dítěte, které je léčeno v lázních pro obezitu, podaří se mu „shodit pár kilo“, zcela postrádá smyslu, je-li doma přivítáno oslavou s velkým dortem. Návrh na léčbu je schvalován revizním lékařem příslušné pojišťovny a odesílán příslušnému zařízení, které dále informuje rodiče o termínu přijetí dítěte k léčbě a dává další instrukce. Termín pobytu je volen dle data vypsání návrhu – do třech měsíců od vypsání, dle kapacity zařízení. Velká část rodičů má u školních dětí obavy z termínů ve školním roce, ale při zařízeních fungují výuky základních předmětů, aby „vědomostní manko“ léčeného dítěte nebylo pro ně dalším handicapem.

Je zde třeba podotknout, že doprava dítěte do a ze zařízení není zdravotní pojišťovnou hrazena, pouze ve výjimečných případech, opět po schválení revizním lékařem.

Na základě zhodnocení účinku lázeňské léčby může být doporučeno její opakování dle typu onemocnění většinou nejdříve za jeden až dva roky.

Na závěr lze tedy shrnout: Lázeňská a ozdravenská léčba je součástí komplexní léčby a péče o nemocné nebo jinak handicapované dítě. Měla by tedy být doplňkem již trvající léčby a následně po ní je nutné v této léčbě či péči pokračovat, sama o sobě postrádá smysl. Návrh na tento druh péče dává lékař, většinou praktický lékař pro děti a dorost, na základě zhodnocení klinického stavu dítěte, po domluvě s rodiči. Lázeňská léčba není obecně nároková, řídí se přesnými pravidly a podléhá schválení revizním lékařem pojišťovny. Každý příslušný lékař by měl mít k dispozici přehled indikací nemocí a míst, kde je lázeňská a ozdravenská péče poskytována, aby mohl poskytnout rodičům v případě zájmu adekvátní informace.

Autorka je praktická lékařka pro děti a dorost v Plzni, regionální předseda Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR (SPDLDD ČR).