Nemoci a jejich následky

Nejdřív jsem lehla já s kašlem, za který by se nemusel stydět ani "vrcholový kuřák" a s horečkou, že by se na mně možná i vajíčka usmažila. Vzápětí mě následovala Kristýna s potížemi jak přes kopírák. Klárka ještě pár dní statečně odolávala, ale bacily byly silnější a taky ji nakonec bacily. Takže marod číslo 3. Jediný taťka hrdinně třímal standardu těch silných, kteří nepodlehli a zdrávi zůstali. Zaplať pánbůh, že tak. Přes den nás ošetřovaly babičky (no jo, mě taky) a večer taťka.

Klárka a já jsme celkem ukázněné pacientky. Při teplotě ležíme zahrabány do duchen, jen oči nám koukají. A i když je nám líp, tak posloucháme příkazů statného ošetřovatele a teplo našich postýlek neopouštíme. Samozřejmě Kristýna se musí vždycky lišit. Když má teplotu, tak leží, dokonce je hodná a přikrytá. Někdy jí ani teplotu měřit nemusíme, u ní hodná = na 99 % nemocná. Jakmile zmizí horečka, zmizí i hodná Kristýnka a objeví se Rarach Rarachovič Rarachov, který musí v bytě otestovat všechny matrace, jestli by se nehodily jako trampolína, předvést nejpovedenejší úryvky ze svých šaškoidních výstupů a zjistit, jestli naše pokličky vydávají ještě pořád ten pekelný rámus jako největší činely někde v České fidliharmonii. Jediná síla, která by ji udržela pod peřinou, by asi bylo superextramaxisilné lepidlo. Kdyby jsme ji do něj zalili. Celou.

Taky vytváří velkolepá umělecká díla. "Mami, já jsem něco namalovala," ozvalo se z kuchyně, "já ti to jdu ukázat." Čekala jsem jednu z obvyklých dětských kresbiček. Její malířský výtvor ovšem naprosto předčil všechna moje očekávání. "Hele," povídá ten pumprdlík a vyhrne si pyžamo až nad hlavu. Přes celý břich se klikatí změť čar, koleček a teček. Nejvíc mi to připomínalo človíčka, který se vydal tam, kam chodí i císař pán pěšky a naše umělkyně ho zachytila sedíc a ... no prostě přímo při akci. A aby ten úžasný výtvor (ten obrázek pochopitelně, ne ten výtvor toho pána na obrázku ;-)) ) jen tak někdo nezničil, bylo celé dílko vytvořeno fixem typu permanent .... Nový druh tetování byl na světě.

PS.: Druhý den jsem objevila, že Kristýnčina "tělomalba" (bodypainting) není jen pouhou statickou, tedy nehybnou momentkou. Když se břicho správně nafukuje a vyfukuje, pán velmi usilovně provádí potřebnou toaletní akci :-))))