Začíná mi toho kluka být líto

Rozumím velmi dobře Evropě, která se ve středověku tak moc obávala nájezdu Turků. Neměli sice tehdy ještě teflonové pánve, ale škoda i každého rozšlapaného košíčku. A my jsme teď doma v podobné situaci. Snad možná o něco lepší, protože se nejedná o nájezdníky, ale pouze o nájezdníka jednoho. I tak pustoší. A to mu byl nedávno teprve rok. Jak sladce se na nás usmíval v peřince a my, pobláznění štěstím a radostí, jsme ještě netušili, co bude za rok.

Na Mikuláše se vnouček Samuel ještě plazil, takže v ohrožení byly jen boty toho svatého muže, berla a čertův řetěz. Dále pak odpadkový koš, kočky, co podcenily bezpečnou vzdálenost, a jejich granule v misce u pelíšku. Na Vánoce přišlo s opojením prskavkami i opojení z prvních vratkých krůčků za podpory dědovy dlaně. Po svátcích pak Samuel odjel s tátou a mámou domů a já ho víc jak měsíc neviděl. Co je to měsíc v životě slona či želvy a kolik se toho nového naučím já za pár týdnů? Je mi hloupé přiznat, že málo nebo téměř nic.

Zatímco já jsem takhle lenošil, Samuel nezahálel. A já tragicky podcenil schopnosti ročního dítěte. Když se Samuel objevil ve dveřích tentokrát, stál už na vlastních nohách. Stál pevně a rozkročený jako Steve McQueen v Sedmi statečných a mně pořád ještě v té chvíli nedocházelo, že všechno, co se bude v následujících dnech odehrávat, bude skutečná kovbojka.

Poměr mých nohou k jeho je několikanásobný, ale navzdory všem fyzikálním zákonům je všude dřív. A co horšího - jeho malé nohy jsou neunavitelné. Díky tomuto fatálnímu jevu dokáže pustošit jindy krásný domov od rána do večera. Chodící nohy uvolnily ruce a ty se chopí každé příležitosti nebo neprozřetelně odložené teflonové pánve. A ve své nezáludné zvídavosti dělá první vědecká pozorování a pokusy. Například: co je pevnější? Pánev nebo keramické dlaždice v kuchyni?

Myslím, že sobě i mně to dokázal nade vší pochybnost. Rád bych mu řekl, že stačilo se mě zeptat a mohl se to dozvědět i bez námahy. Ale přesvědčujte sebevědomého ročního chasníka. Má svůj úhel pohledu na svět a sbírá zkušenosti. Nu což, může mi být útěchou, že za nějakých bratru dvacet a něco let, mu jeho dobře stavěný synek, roční Samuel junior, neudělá korýtko nebo krásně vlnitou teflonovou pánev. Nejspíš vezme ze stolu solničku se zabudovanou plazmovou televizí a satelitním ovládáním kuchyňského robota a pokusí se tomu přijít na kloub. Úderem o keramické dlaždice v kuchyni. Musím přiznat, že mi toho kluka začíná už teď být líto.