Naprosto rozumím

Naprosto rozumím, sama jsem tyhle pocity zažívala několik let. Deprese se mi plíživě rozjela už po porodu, ale to se projevovala "jen" úzkostnými stavy a přehnanou péčí o syna. Naplno udeřila poté, co se provalila manželova "multinevěra", přišlo neplánované těhotenství a spontánní potrat. Pak jsem pochopila, že pokud se nezačnu léčit, zůstane synek bez maminky. Začala jsem brát antidepresiva, která díky Bohu zabrala (Trittico, Argofan)! Byla to neskutečná úleva!! Terapie u psychologa mi příliš nepomáhala, pak jsem ale začala chodit na rodinné konstelace, po kterých se mi vždycky výrazně ulevilo. Teď je mi - ťukám na zuby - dobře. Znovu jsem objevila chuť do života a moc si to užívám. Přeju Ti hodně sil a nevzdávej ten boj!!! Pokud máš pocit, že se nic nelepší, změň psychiatra, prober s ním dosavadní medikaci a zkus jinou kombinaci. Kdybys mi chtěla napsat, piš na xjgirl@gmail.com. A drž se!!!