Re: trefa

Ilono,
je to stejné téma, jaké si prožíváme s našimi dětmi v PP. Naše dcera s tím hodně bojovala asi od pěti let. Když jsme si jí dovezli domů, tak jí bylo 4,5 roku. Byla to pro ní ta zlá paní, u který být nikdy nechtěla, ale chtěla být u mně v bříšku. Hodně jsme vysvětlovali, postupem česu jsme se dostali k "ta první máma, co jí porodila". Minulý rok to už byla ta nejlepší máma a nejidealizovanější matka pod sluncem. Podotýkám, že malá mámu nikdy neviděla. Téměř nás přestala poslouchat, protože si vysnila, že její máma pro ní přijede a všechno jí dovolí, né jako u nás, kde musí poslouchat, učit se (1.třída), atd.
Pak máme holčičku, která zná své rodiče a je to nesrovnatelné plus. Má možnost porovnávat a má reálnou představu, kdo jsou její rodiče. Je ráda, že je u nás, doma měla hlad, žila ve špíně, byla jí zima... O rodičích mluvíme normálně. Někdo se může starat a jiný ne, pak je tu jiná maminka a jiný tatínek, kteří mohou děti vychovávat a mají je rádi.
Moje doporučení, nic dětem nezamlčovat. Tvoje maminka se o tebe strat nemůže, ale my tě moc milujeme. Jsi skvělá a úžasná holčička. Ten pocit odmítnutí v nic asi vždy bude, ale láska zmůže mnoho. Věřím, že vaše malá žije v prostředí bezpodmínečné lásky a vše dobře zvládne.
Doporučuji si přečíst knihu Děti a pět jazyků lásky, Gary Chapman a Ross Campbell.

Možná by pro vás bylo i přínosem kouknout se www.adopce.com, poradna - kde si lidé, kteří vychovávají děti v NRP vyměňují zkušenosti s výchovou dětí.