tak tu bulim jako zelva

tak tu bulim jako zelva nad vasim clankem.neznam podobny stavy,ale verim,ze je to nemoc jako kazda jina...prijde a bud cloveka premuze nebo premuze on ji.uz sem psala jednu odpoved, ale nekam mi pred odeslanim zmizela a tak kdyby se objevila dvakrat-tak se omlouvam.chtela sem napsat, ze si dovedu predstavit, jak to boli a jak to vycerpava, svadet takovy boj treba kazdy den. ale boli prece tolik veci-boli porod, boli kdyz deti jdou z domu do sveta uz rodice nepotrebuji, boli kdyz jsou nemocne a clovek jim nemuze pomoci...je toho hodne a jako mama musite hodne vydrzet. mate dceru a to znamena, ze vas alespon jeden clovek bezmezne miluje, obdivuje, vzhlizi k vam,potrebuje vas. jiste,ta zodpovednost tizi a svazuje...ale zaroven je to neco, co zadnym jinym zpusobem neziskate-to se nada precist, zazit v kine nebo v nejake agenture na zazitky...to vam muze dat jen ona.zkousejte to porad dokola hlavne kvuli ni...preju, abyste pri pohledu do tech jejich ocich, o kterejch ste psala nasla dost sily na to, vydrzet to,ikdyz to boli a ikdyz to spousta lidi kolem nechape.