Re: dík

Nerozumím Ti, nikdy jsem v takové situaci nebyla (a že mě potkalo hodně zlého...), zároveň si ale netroufám odsuzovat.
Nicméně, napíšu Ti z pohledu dcery, jejíž máma sebevraždu spáchala - a můžu Tě ujistit, že myslím že pro holku není nic strašnějšího. Máma je někdo, kdo je jistota, máma je maják, stožár, přístav. A najednou jsi bez této jistoty, bez přístavu, bez možnosti jakkoli o tomto rozhodnout, jakkoli se na to připravit. My byli tři - brácha, já a ještě naše nejmladší dcera, když to máma udělala. Je to už dost let, mám dvě holky - a kvůli nim vím, že já bych to nikdy neudělala. Možná se usmíváš a říkáš si "co ona ví" - ale není nic, co by mě "donutilo" spáchat sebevraždu. Kvůli mým dcerám.
Děkuji Ti za Tvoji dceru, že máš sílu bojovat, že se snažíš léčit, protože Ty to zvládneš a jednou Ti poděkuje Tvoje dcera.
Drž se!