Ano, ano

Rakovina duše je velmi trefný název. Trpím jí asi od 13 let. Léčím se. Někdy je to dobré, někdy ne. Někdy je dost uvěřitelné že druhý den už prožívat nebudu. Někdy jsem šťastná, ale radovat se neumím. Někdy žiju uplně normálně, někdy je pro mne těžké vyjít z baráku pro rohlíky. Bohužel nemám podporu rodiny, zvlášt jako mladší jsem jí potřebovala, i ze zákona byla nutná účast rodičů na mém léčení, ale naši tomu nevěří. A podpora je potřeba.
Držím palce, at je lépe. Mne se stalo, že to jeden čas uplně odeznělo samo, prostě jsem měla najednou silný životní elán a skoro tři roky jsem byla bez problému...
Chce to také dobrého lékaře. Jeden čas jsem se svěřila do péče psychiatrů v obvodní nemocnici, po druhém sezení jsem si podřezala žíly- daly mi letáček do YMCY abych se nenudila a smály se mi.
Asi nejsem moc schopná na toto téma napsat něco konstruktivního a tak svou troškou do mlýna končím a radši mlčím.