Chápu jen něco

Musíš být velice unavená. To chápu. Musíš chtít na nic nemyslet. To taky chápu. Mně v životě napadla spousta věcí. I to, že bych se zabila. To bylo v době, kdy jsem musela řešit jednu nepříjemnou situaci. Ale byl to jen takový záblesk, hned jsem to zapudila. Možná proto, že jsem v děctví slyšela od členů své rodiny na sebevrahy nadávat. Nadávat v tom smyslu, že se vždycky na situaci dívají jen ze svého hlediska a nezajímá je, co by si přáli jiní lidé. Přesně řečeno komu tím udělám radost a komu ne. Byla jsem vychována tak, že dobrovolná smrt je zbytečná ztráta. Tam počítám i smrt Jana Palacha a dalších podobných lidí.
Co se dá od dalšího života čekat? Díky blbým řečem některých jedinců, kteří nic pěkného nečekají a neustále s tím otravují už ani takové myšlenky nemám, protože jsem na ně alergická.