Re: Příklad paní Martiny

mám to přesně tak. do práce si jídlo musím nosit, chleba či pečivo s něčím, to prostě každý den nejde. když máš syny sportovce, tak prostě vařot musíš, ať tě to baví či ne, prostě ty děti mám a basta. ano, věci si mohou vyprat sami ( ten starší tzo dělá).. ALE až ucpe pračku odpadky z kapes, tak si budu zase dost srbat hlavu. Jsou zkrátka věci, které k dětskému věku nepatří a jednou z nich je suplovat rodiče. Zkrátka rodič vyprat musí, není to povinnost desetiletého kluka. Sama jsem z domu 12 h denně , jen cesta do práce a zpět mi zabere 3 hoďky, ale člověk je rád, že má alespoň slušně placenou práci, byť daleko. Já osobně největší problém vidím v tom, že je kladen na zaměstnance ( netvrdím, že všude)velký tlak na produktivitu a občas je to tak, že práce, kterou mají dělat 3 lidé, se rozdělí mezi dva. já sama odcházím každý den po 9 h v práci a přesto na mě nakoukají skrz prsty, protože oni ( chlapi) zůstávají mnohem déle. Jen nevím, jestli té práce mají tolik, či jestli se jim k těm dětem a manželkám až tak moc nechce.
Můj názor je ten, že dnešní doba je pro ženu- matku hodně nepříznivá. Má sice dostatek ulehčujících pomocníků ( sušička, myčka, polotovary), ale bere jí to, co ještě před dvaceti lety měla téměř každá a to je čas... čas na děti, na sebe. Pracovní trh a prac. krize vůbec, staví na první místo výkon v práci, na to další po čase moc sil nezbude. Paní v článku není ani tak unavená z toho, co dělá, ale spíš z toho, že je to nekončící kolotoč a strašlivá únava, ze které se nejde vyspat, člověka budí zmatené sny a stres. Když dám příklad to praní. Ano, pračka vypere a sušička usuší, ale člověk to musí hlídat....a nemůže jít spát