Re: Příklad paní Martiny

Taky jsem byla na tom podobně ohledně dojíždění do práce, ale když si to tu čtu, uvědomuji si, že mám asi v sobě nějakou klapku, která vyhoření zabrání. Nyní jsem na mateřské, ale když jsem jezdila do práce tak v okolí jako VŠ práci neseženu, tedy jsem dojížděla, většinou mi zabrala 2,5, ale měla jsem místo které nebylo poblíž nádraží a tak jsem cestoval ještě po městě a to byli 3h denně. Takže jsem vstávala v 5:15 a vracela se v 18h, pak mě čekalo převléct se, nachystat nějaký zeleninový salát. (Některá teplá jídla by dali méně práce, ale manžel chce salát.) tak byla 1,5h pryč, pak jít na procházku se psem 0,75h, psa se vzdám, vždy večer volala mamka 0,5h, protože má 30min volání zdarma, učit se němčinu 0,75h, to jsem pak omezila, někdy zalívat zahradu nebo jiná domácí činnost umýt nějaké nádobí, stejně ho dost zbylo na víkend. spát jsem chodila ve 23h nebo o půlnoci, myslím častěji o půlnoci, tak jsem se strašně těšila na víkend, že se vyspím, k tomu někdy firemní akce na které se mi zoufale nechtělo zásadně bývali v pátek tedy v den na který se těším, že přijdu domů a budu spát dlouho, ještě že byli jen jednou za půl roku, odvahu nejít jsem neměla, protože jsem nechtěla přijít o místo. A do této honičky, ještě se stalo tohle, byla jsem zrovna na tom místě kde mě dojíždění zabralo tolik času, kromě toho mi vedoucí dala úkol na potopení, jsem o tom přesvědčená do dnes. Takže jsem vstávala 4:30 a vracela se ve 20h a to jsem musela jít od nádraží 3km pěšky protože tak pozdě k nám nic nejede, kromě toho, když jsem byla v práci tak na mě vedoucí štěkala do telefonu, neštěstí vedoucí seděla v jiném městě. Takže že bych doma umyla nějaké nádobí nepřipadalo v úvahu, byla jsem strašně nevyspalá spala jsem jen 4h a těšila se na víkend a už ve čtvrtek na mě začala vedoucí štěkat, že bych měla jít o víkendu do práce, přemýšlela jsem jak se tomu vyhnout a kdyby to nešlo, měla jsem v plánu vzít si sebou deku, protože v práci byla pohovka a byla bych tam sama, tak bych se vyspala, tady nešlo o to abych udělala nějakou práci, vedoucí šlo jen o to, aby mě nesmyslně honila. Já jsme na toto honění po týdnu reagovala tak, že přeci nebudu mít šílené přesčasy a chodila jsem domů podle toho, jak je to prac. smlouvě a to že má problém úkol splnit mi bylo naprosto jedno a děla jsem to co se mi řeklo, když jsem věděla ,že je to nesmysl. (V práci jsem byla nejnovější a vedoucí mi dala úkol, ze kterým by ji každý vyhodil a já jsem nevěděla do čeho jdu, kromě toho jsem vedoucí musela psát nesmyslné zprávy, které byli dobré k tomu aby se hodili do koše, nikdo jiný je nepsal. Nakonec jsem po 7 měsících od začátku prac. poměru dostala výpověď, to mi spadl kámen se srdce, ale první 4 měsíce tam byli fajn. Horší bylo, že jsem si musela najít nové místo a to se mi povedlo za měsíc.)
Když jsem měla té práce tolik, tak se ještě stalo toto, maminka mi začala telefonovat, že jedna paní má dluhy ať jí půjčím 14tis. Byli to hrozné telefony, zoufalé na nich bylo, že trvali 2h, kdy do mě klavírovala, že mám peníze půjčit, když telefon trval dlouho tak jsem si říkala, dnes tedy neumyji nádobí, pak jsem postupně rušila další věci, dnes se nebudu moct umýt atd.. Nakonec abych měla právo na spánek tak jsem 14 tis. půjčila a po nějaké době jsem zjistila, že je to chyba zase mě otravovala o další peníze a to jsem si uvědomila, že musím být neoblomná a byla jsem, naučila jsem se nebrat telefony, taky jsem v té době neměla děsné už děsné místo. Nejhůř mě jde odolat nápadům mamky, ta si klidně v pátek vzpomene, že chce někam jet v sobotu a slibuje mi, že budu za chvíli doma, tak nakonec se s ní domluvím a jedu s ní, protože nedá jinak pokoj a počítám že odjedu v 8.30 a vrátím se ve 12h, ale maminka tam začne přidávat další a další věci co pro ni musím udělat, od rodičů odjet nemohu dřív než ve 20h, to že namítám, že mám přeci kuchyň plnou špinavého nádobí, že jsem za týden nevyspala, mamka kuchyň viděla, řekla na to máš to tady děsné, ale já ti s tím nepomohu. Zkrátka odjet od rodičů dřív nemohu, protože na to mám neděli abych se vyspala a udělala co je třeba. Takž jí neříkám, když je manžel o víkendu na služební cestě, jinak by mě naplánovala nějakou co pro ni mám dělat, to vždycky začíná jaký je ona hrozný chudák. Je to můj problém naučit se říkat "NE", obzvlášť rodičům mi to dělá problém. Jako děti jsem museli velice poslouchat a vlastně jsme neměli právo o ničem rozhodovat.