Vyhoření

Je hezké si přečíst, jak by žena měla vypnout. Ale jak? sama jsem samoživitelka, otec neplatí výživné (jen občas, jak se mu chce)a ještě mě vydírá přes děti, dělá naschvály atd. Už jen z něj jsem na pokraji sil (po psychické stránce). Když bude chtít, tak mě klidně zničí, jak mi sám říká a občas tak činí. Neboť jeho postavení a peníze mu to umožňují. Naše neshody nezvládla ani sociálka. Místo toho, aby otce uháněli, aby platil alespon výživné, když už kašle na vlastní děti, tak nám soc. pracovnice nařídila schůzky s mediátorem. Ale at se koukám jak se koukám, nikde nenacházím pár volných hodin, abych tak mohla činit. Navíc s bývalým manželem nemám chut vůbec něco řešit. Je to k ničemu, mě a dětem to nepomůže. Vždycky si něco najde a zase začne prudit. A k tomu všemu všechno leží jen na mě. Syndrom vyhoření prožívám asi tak poslední půl rok. Ani nemám pocit, že by mi pomáhal psycholog. Neumím vypnout, nespím, pořád něco v hlavě řeším. Panickou hrůzu mám i z tohoto období, kdy děti častěji marodí a nemám žádné hlídání, žádnou babičku a placené hlídání si nemůžu dovolit. Už jsem jednou přišla z tohoto důvodu o práci (brigádu). Ani ted nemůžu pracovat na plný úvazek, děti mám 2 a s tím mladším jsem ještě na rodičovské a tak pracuji zatím na DPP.
Příznaky syndromu vyhoření jsou přesně takové, jak se zde popisuje. Vím o tom, snažím se s tím něco dělat, ale občas mám pocit, že pro to dělám asi málo, neboť se to nějak nelepší. Už jsem měla stavy, kdy jsem odmítala i kamarádku, nechtělo se mi ven, uzavřela jsem se a tiše si doma plakala a říkala si, jak dlouho ještě tohle bude trvat? Nejhorší je, když člověk vidí, že se nikde ničeho nedomůže a navíc bývalý partner tuhle situaci o dost zhoršuje. Nebýt jeho špatného jednání, bylo by mi při nejmenším o 50% lépe. Nakonec si řeknete, že takovýhle život jste si nepřála a hledáte, kde ten zlom nastal. Je to začarovaný kruh.