Re: Asi se tomu dost blížím

A co to udělat tak, že když nic nedělá, nic nedostane. Ty mu přece nemusíš prát, žehlit, vařit, uklízet po něm, to vše si může udělat sám. Připadá mi to jako krajní řešení, jsem vždy pro rozumnou domluvu, ale pokud ta u tebe selhala, žiješ s ním v domácnosti a máš toho tolik, proč bys měla na všechno být sama? Řekla bych mu, že se od (termín), pokud se nedomluvíte na rozdělení prací, budeš starat jen o děti - prát jen pro ně, uklízet jen po nich (s tím úklidem věcí po sobě ti 6leté dítě už trochu může pomoct, např. odnést svůj talíř nebo nějakou zábavnou formou typu kdo dřív... např. vyndá prádlo z pračky). Přičemž vydržíš ten jeho bordel, na stole se ti zřejmě budou hromadit jeho hrnky od kafe, talíře... (Anebo to nádobí radši budeš uklízet, přece jen by to mohlo být celkem nechutné, ale neper, nežehli mu, servis, na který je zvyklý, mít nebude). Četla jsem nedávno v 1 britském deníku, že to tak udělali v rodině, kde dcery po sobě zásadně neuklízely, rodiče se domluvili a věci dcer nechali být, doma vznikla děsná spoušť, ale holkám to docvaklo a situace se změnila. Jestli to manžel ani pak nepochopí, tak pak už jen odborná pomoc, případně to je případ, se kterým nehne nic. A změna práce se ti nenabízí, abys nebyla zbytečně ve stresu i tam?