Re: Je paradox,

Myslím, že to Axela vysthla zcela přesně! Chápu indikaci k vyvolávanému porodu (zdraví dítěte, matky) ale přece jen lze to mnohdy šetrněji. Ach jo, to je nekonečné téma...neznám skoro ženu, která by se s něčím podobným nesetkala.

Mili, chápu docela, jak ti bylo, když Tomík byl odtebe odloučen a sám tak dlouho po porodu a ty jsi za ním ani nesměla (i když tomu nerozumím, proč tam tebe nepustili!) Před měsícem se nám narodil syn a protože měl po porodu sekcí problémy s dýcháním (rozhodně ne takové závažné jako Tomík), byl v inkunátoru skoro celý den, manželovi ho nedali ani pochovat, vůbec se ho nemohl dotknout, inkubátor byl uzavřený. Já ležela na jipce a kojit mi ho donesli až večer, až začal dýchat v normě. Jeho první fotky jsou příšerné, nahý a sám leží na bříšku za tím sklem a ustavičně pláče, ve tváři má tak zoufalý a bezmocný výraz, který jsem u něho už nikdy potom neviděla...nemohu ty fotky vůbec vidět...přitom u něho nebyl nikdo, byly to první hodiny jeho života a byl tam zcela sám a nahý...
Navíc ten strach, který jsi o Tomíka měla, a to, že jsi věděla, že by mu tvá přítomnost pomohla i v rychlejší adaptaci..je mi to líto.

Mili, drž se