Resuscitace x "slower-on-uptake"

Cizinko, špatně mi rozumíš v pojmu neodkladné pomoci a resuscitace. Dítě s pomalejším nástupem - pokud je běžnou praxí přerušit pupečník až po dotepání a umístit dítě hned po porodu do matčiny náruče, takové dítě má normální barvu, reflexy jen mírně opožděné, normální tep srdce. Jediné, co se rozvíjí postupně, je dech. Tento stav patří matce, protože u ní a s pupečníkovým kyslíkem se dítě nejlépe zotaví a dýchat začne pravidelně v řádu minut.

Naproti tomu stav vyžadující resuscitaci není jen nepřítomnost dechu, někdy je to dokonce nepřítomnost života. Roli hrají desítky sekund, pokládám za nezbytné mít dítě umístěné tak, aby leželo zcela stabilně, přístup ze všech stran pro několik párů rukou. Nejen zajištění dechu, ale i aplikace léků či defibrilace už podle mě vůbec do matčiny náruče nepatří. Nikdo, kdo pracuje s dítětem, nemůže v té chvíli klidným hlasem hovořit na rodiče, protože většinou není čas mluvit vůbec, kromě heslovitých výroků směrem ke kolegům. Taková situace v porodnici "klasické" není až tak vzácná a dítě občas opravdu potřebuje veškerou pomoc.

U porodu nesmí být dominujícím postojem strach, ale je nezbytné, aby byla co největší zkušenost. Dostatečně zkušený zdravotník nebude ze strachu odebírat dítě matce, pokud minutu lapavě dýchá a má modré prstíky, ale zareaguje včas a rychle na vážné známky asfyxie dítěte.