Re: Uz jen to dobre.

Renato ještě jednou dík za informace
Víš, já bych ani nepožadovala, aby mi dítě resuscitovali na hrudi, mě by bývalo stačilo, kdyby mi ho dali aspoň po ošetření. Malý na tom po porodu nebyl tak zle, Apgar má v papírech 8,9,10, přesto ho odnesli takzvaně zahřát a vzpamatovat se a to si právě myslím, že to by u mě mohl o hodně lépe. Dva dny mu pouze kolísala saturace na 85, to zhoršení nastalo až po dvou dnech, jestli to bylo v souvislosti s tou trombozou se vlastně neví, ani není jasné, kdy k ní došlo, jestli již při porodu nebo později. Stejně mě napadá, že se ten jeho stav mohl zhoršit i v souvislosti s jeho špatným psychickým stavem v kombinaci s tělesnými problémy.
Jak jsem psala, že Milenka po separaci odmítla jíst a pít, tak to bylo opravdu prokazatelně kvůli tomu. Ještě chvíli předtím, než jsem ji musela odevzdat na Jip, jedla ode mě vánočku a pila čaj a to s velkou chutí, přitom její fyzický stav byl už v té chvíli velmi vážný, už několik hodin nebyla schopná ani stát ani sedět. Co jí vzali na Jip a oddělili ode mě nepozřela od nich nic, zavedli ji centrál a dostávala jen umělou výživu a když jsme za ní za 2 dny přijeli, měla takovou velkou radost a po chvíli od nás velmi hladově přijala pití i jídlo.
Co tím chci říct, děti a i ty malinké potřebují k uzdravení a i vůbec prospívání přítomnost blízké osoby, hlavně matky a možná jsou místa, kde se to respektuje, ale plzeňská fakultka to není a asi není zdaleka sama. A myslím, že tím nejhloupějším argumentem pro takové poškozování dětí je: u nás se to prostě tak nedělá a přesně takhle nám odpověděl přednosta dětské kliniky, když jsme ho žádali, abych na té Jip mohla být s Milenkou.
Myslím, že povinnost nemocnice zajistit podmínky pro neoddělování dětí zdravých i nemocných od matek by měla být dána ze zákona, ale to už je jiná diskuse.