pro Mili

Milá Mili,
kdysi jsem psala na jednu diskusi na rodině, bylo to v době Tvého velkého trápení. Pak jsem se tu dočetla, že čekáte přírůstek a měla jsem radost. Teď zas máš trochu smůly, ale s velkou dávkou štěstí - Tomášek je zdá se bez následků, zase prožíváte radost z mrňouska. Obdivuju Tě, tolik toho na Tebe dolehlo, je vidět, že se ještě trápíš. Myslím, že Jiřina krásně napsala, že je třeba hlavně myslet na to co dál, jak Tomáškovi vynahradit to, že porod nebyl úplně košer. Popravdě myslím, že miminko průběh svého narození spíše zapomene. Pokud bude obklopeno láskou a uvidí, že přináší radost, určitě to na něm nezanechá žádné šrámy na duši.
Možná doktoři nezvolili nejlepší variantu řešení, docela určitě měli nevhodné řeči, zřejmně Tě neměli nechávat daleko od miminka, ale hlavně - je to pryč, máš malého vedle sebe, tím co bylo bych se už nezaobírala.
Jinak k tvojí otázce ohledně porodů doma nebo v nemocnici - já bych porod doma nikdy neriskovala. Pokud mohu, vybrala bych tu nejlepší nemocnici a šla rodit tam. Víc už pro to udělat nemůžeš.
Myslím na Vás a tržím palce
Marta (dříve s velbloudem)