Spíš co dál

Mili, chápu, ze to přemíláš v hlavě a přemýšlís, co mohlo či mělo být jinak. Ne, nemyslím si, že jsi měla být asertivnější, nechci ti psát odkazy na literaturu, kde by ses mohla dočíst, co mělo být jinak. Chci ti ale napsat, že bys svou energii místo řešení minulého měla věnovat Tomáškovi, tomu, co spolu můžete dělat teď na cestě nápravy toho zážitku. Chci tě povzbudit, abys věřila tomu, že ne vždycky se věci povedou a že se dá pracovat na nápravě. Tomášek nezažil přirozený porod, vlastně ani moc aktivní, obě cítíme, že to je věc pro něj velmi důležitá. Může ale zažívat už ty další věci "správně". Takže: spi s nim v posteli. Nos ho v šátku co to půjde. Měj ho stále u sebe. Masíruj. Zpívej. Koj kdykoli si řekne. Nenechávej ho samotného. On má teď deficit, hlad po zážitku, který mu příroda měla dopřát a nestalo se tak. Takze potřebuje dosytit těmi dalšími věcmi, které jeho tělíčko očekává - a to už je ve tvé moci. To můžeš ovlivnit. Věřím, že existuje náprava a že pokud jeho další vývoj půjde tak jak to potřebuje, pokud bude dostávat to, co jeho tělo naprogramovaně očekává, to trauma z porodu se tím vyléčí.
P.S. Doporučuju knihu Koncept Kontinua od Jean Liedloffové (nakl. DharmaGhaia - velmi povzbudivé)